GRUESOME - Savage Land
V roku 2014 sa dalo dokopy niekoľko známych figúr extrémnej metalovej scény, aby zložili štúdiový hold nezabudnuteľným DEATH.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V roku 2014 sa dalo dokopy niekoľko známych figúr extrémnej metalovej scény, aby zložili štúdiový hold nezabudnuteľným DEATH.
Pätnásty album NAPALM DEATH, nazvaný „Apex Predator – Easy Meat“, je medzi nami už od konca januára a keďže ND sú v rámci cca aspoň dvoch žánrov titanom...
Je to už pár týždňov, ale táto akcia si zaslúži pripomenutie aspoň niekoľkými vetami, nech „fanúšikovia“ kvalitného domáceho extrému vedia, o čo zase prišli.
Pod nie veľmi vážne pôsobiacim názvom sa skrýva pražské sexteto ostrieľaných borcov deathmetalovej a grindcoreovej scény, ktorí v tejto kapele ventilujú svoje znechutenie polosvetom diskoték („šampón“ je český termín pre obyvateľov diskotékového biotopu)...
Hádam je načase seriál so staršími vecami, ktoré ma zaujali, nejako ukončiť. Povedzme „cestou okolo polovice sveta“. Vzorky sú z troch kontinentov, nech je to pestrejšie.
Možno u nás nikdy nevznikne metalová kapela, ktorá bude na celosvetových turné vypredávať štadióny, v malých krajinách sa takéto veci skôr nestávajú, ale kvôli tomu netreba zadumane hľadieť na silnú vetvu duba v zámockom parku.
Niežeby v Česku už pred mnohými rokmi neboli deathmetalové skupiny snažiace sa svojou tvorbou odpovedať na to, čo robili klasické...
V pôvodnej verzii mali na akcii vystúpiť aj GOATWHORE a iné atrakcie, takmer vo finále sa Košice mohli tešiť „už len“ na SKELETONWITCH a LUNOKHOD, ku ktorým ale nakoniec pribudli aj banskobystrickí thrasheri ACID FORCE.
Dnešné pokračovanie si na mušku berie dve bandy z Anglicka, jednu severoírsku aj jednu írsku. Kto chce „modernistov“...
Po skúsenostiach s koncertom OBEY THE BRAVE a spol., ktorý sa začal až hodinu po oficiálne uvedenom štarte, som na piatkový krst debutového albumu košických WASTAGE...
V stredu 22. apríla sa naskytla zaujímavá šanca vyliezť na chvíľu z deathmetalovej, grindovej a podobnej Šuflandie a pozrieť sa, ako naživo vyzerá tá tvrdá hudba...
Zúrivcov z Trollhättanu som mal najradšej v časoch, keď si ešte hovorili CROWN OF THORNS, pretože albumy „The Burning“ (1995) a hlavne „Eternal Death“ (1997) boli v rámci švédskeho melodického death metalu svojou vysokou agresivitou a zároveň ponurou atmosférou originálnymi a mocnými dielami.
DECONVERSION – Incertitude Of Existence (2014, Amputated Vein Records, 20:08) Táto banda pochádza z Mexicali v mexickej Dolnej Kalifornii a debutový album vydala 2.
K Nemcom THULCANDRA som sa dostal v podstate hrou náhod, za normálnych okolností by som ich asi minul bez povšimnutia. V prvom rade nemám extra veľkú dôveru v tvorivý potenciál kapiel...
Ano, eintopf to je. Ovšem chuti vyvážené ve všech ohledech. S touto objednávkou dopředu víte, co dostáváte. Žádné tajuplné a nevyzkoušené chutě. Německé trio si ten svůj metalový tradicionalismus hýčká a nic nepředstírá. Navíc ten zvuk se opravdu povedl.
Francouzský vyhlazovák. Nahrubo nemletý torza grindcore, fastcore a powerviolence v dokonalém poměru. Deska, která vás nenechá oddechnout. Nesmlouvaná, rytmicky neskutečně nadupaná s mixem podepsaným Kurtem Ballouem.
Bavorští BLACKEVIL jsou takový Eintopf stylů tvrdšího metalu. Je tam od každého trochu, nejvíc heavy a thrash, ale i dalších ingrediencí jako speed, black, death. Jsem ve stádiu rozvažování, zda je za tím složitější koncept, nebo je to jen Eintopf.
Příjemně energický, hravý a silový progresivní metal plný i výrazných melodií. Hudba nezastírající inspirace u CONCEPTION nebo KAMELOT, perfektně prezentovaná a doplněná dominantním vokálem ve stylu Roy Khana. Cílová skupina je tím jasně definovaná.
Kytarista Wes Thrailkill se svými druhy předvádí další instrumentální divočinu, která kromě metalové progrese nabízí i odbočky do mathrocku, djentu, nebo dokonce i elektroniky. Fanoušky kytarových hrdinů typu PLINI určitě potěší.
Minule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?