Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Možno ste to ešte nezachytili, ale v Nórsku majú od roku 2015 nového cisára. Ten prvý dnes akurát tak hráva exkluzívne spomienkové turné k výročiam svojich albumov a milovníci black metalu sa od neho už asi ničoho nového nedočkajú.
Názov tejto bieloruskej entity som prepisoval na etapy, vysloviť som sa ho ani nepokúšal, ktovie, či tak niekedy urobili aspoň tí...
Na minulý rok tak skoro nezabudneme, že kadečo je inak a vôbec nie dobre sa nedalo nevidieť a dotklo sa to každého, kto funguje v tejto tu ľudskej societe so všetkými jej previazanosťami.
Martinských RAMCHAT sme tu mali s ich prvým albumom „Atrana“. Dvojku „Nepočaria!“, ktorá vyšla koncom roku 2017...
V prípade tejto kapely máme naozaj dočinenia s „novopríchodzími“ na scénu. MIEA sa dali dokopy v Prahe v roku 2017 a odvtedy stihli vydať už dva albumy.
Je čas na ďalší rozsiahly článok, tentokrát na tému „čo vyplavil deathmetalový oceán“. Myslím...
So štokholmskými SVARTSYN som sa prvýkrát stretol v roku 1998, keď im u Folter Records vyšiel debutový album „The True Legend“.
O jednej zo štýlotvorných legiend amerického i svetového death metalu som naposledy písal pri albume „Dirges Of Elysium“.
Deathmetalovú partiu zo zlínskeho okolia som v 90. rokoch párkrát zažil naživo, počul som aj demo a dva albumy, ktoré na mňa v čase vydania nejaký zvláštny dojem neurobili.
Gregg Roberts (basgitara), Mike Radford (bicie) a Erik Payne (gitary, vokály) pochádzajú z floridského Altamonta Springs a ako INTOXICATED začali hrať už v roku 1992.
Ťažko písať recenzie na novinky takých inštitúcií ako NAPALM DEATH a neopakovať sa, keď „all is said“ a akurát je to znovu „done“...
Budem sa opakovať, ale časy, kedy bol death metal na Slovensku silný nielen čo do počtu kapiel, ale aj tak, že práve vďaka tomuto žánru našu krajinu svet extrémneho metalu zaregistroval...
Jedným z osobitejších zjavov na rodiacej sa mladej českej metalovej scéne začiatku 90. rokov boli SEBASTIAN, ktorí sa u pamätníkov zapísali hlavne debutovým albumom „Snÿ o Marii“ (1992).
Hneď na začiatok poviem, že táto polhodinová demonahrávka ma vcelku dosť prekvapila. Šesť skladieb v podaní viac-menej neznámeho kvarteta zo Štúrova som otočil veľakrát a hovoril som si...
Kytarista Wes Thrailkill se svými druhy předvádí další instrumentální divočinu, která kromě metalové progrese nabízí i odbočky do mathrocku, djentu, nebo dokonce i elektroniky. Fanoušky kytarových hrdinů typu PLINI určitě potěší.
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
