Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pod termínem „sentimentální kýč“ si můžeme představit cokoliv, ale jsem si naprosto jistý, že snímek Zimní prázdniny (2023) prodchnutý životními pravdami a nadějí na lepší zítřky mezi takové případy nepatří.
Tenhle den neskončí dobře. Stoky už dávno přetekly. Koncentrovaný jed zamořuje ulice, kde bují korupce, prostituce, obchod s narkotiky a bezbřehé násilí.
V rámci doplňování restů z předešlého roku by se patrně hodilo dát prostor dost možná poslednímu velkofilmu živoucí režijní legendy Martina Scorseseho.
Představení posádky, průzkum všech sérií, historie urážlivých gest, kvalita dabingu a hromada dalších věcí k probádání.
„Toto je volání o pomoc těžařské lodi Červený trpaslík! Posádka je mrtvá, zahynula v důsledku ozáření.
„I ta nejhanebnější bestie má v sobě špetku soucitu. Já však žádný soucit nemám, a proto bestie nejsem.
Několik dní nazpět to venku vypadalo jako v hlubokém pralese uprostřed monzunových dešťů a teď pod návalem nízkých teplot zase praskají okenní tabulky.
Na sněhem zavátém obzoru se tyčí hrdý oř s krásnou bílou nevěstou, která sedí na jeho hřbetě. Zlatý seladon mezitím hlasivkami maluje tklivý příběh o ztraceném opeřenci...
Po úvodu do halloweenské problematiky nás dnes čeká exkurze přímo na plac, krátká zastávka u legendárního soundtracku...
Ten slavný úvodní záběr má bezmála pět minut. V popředí stojí matně nasvícený dům utopený ve tmě.
Astronaut a psycholog v jedné osobě Kris Kelvin kráčí potemnělou vesmírnou stanicí. Chodby jsou plné bordelu...
Jako by to bylo včera. Klasická rutina uprostřed týdne. Žádné přehrávání programů, internet nebo vypálený DVD nosič.
Po dlouhých devíti letech se David Fincher vrací k žánru, který jej v devadesátých letech katapultoval mezi režijní elitu.
Druhá část článku přinese zásadní zákulisní informace a především můj subjektivní pohled na film Kanibalové samotný.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!
Veľmi zmysluplný a silný návrat. Umné nadviazanie na to najlepšie z ich tvorby (prvé tri albumy) a skvelý výber speváčky. Zaslúžený obrovský úspech.
