ZABIJÁCI ROZKVETLÉHO MĚSÍCE - Lidský mamon ve své děsivé podstatě
V rámci doplňování restů z předešlého roku by se patrně hodilo dát prostor dost možná poslednímu velkofilmu živoucí režijní legendy Martina Scorseseho.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Představení posádky, průzkum všech sérií, historie urážlivých gest, kvalita dabingu a hromada dalších věcí k probádání.
„Toto je volání o pomoc těžařské lodi Červený trpaslík! Posádka je mrtvá, zahynula v důsledku ozáření.
„I ta nejhanebnější bestie má v sobě špetku soucitu. Já však žádný soucit nemám, a proto bestie nejsem.
Na sněhem zavátém obzoru se tyčí hrdý oř s krásnou bílou nevěstou, která sedí na jeho hřbetě. Zlatý seladon mezitím hlasivkami maluje tklivý příběh o ztraceném opeřenci...
Po úvodu do halloweenské problematiky nás dnes čeká exkurze přímo na plac, krátká zastávka u legendárního soundtracku...
Ten slavný úvodní záběr má bezmála pět minut. V popředí stojí matně nasvícený dům utopený ve tmě.
Astronaut a psycholog v jedné osobě Kris Kelvin kráčí potemnělou vesmírnou stanicí. Chodby jsou plné bordelu...
Jako by to bylo včera. Klasická rutina uprostřed týdne. Žádné přehrávání programů, internet nebo vypálený DVD nosič.
Druhá část článku přinese zásadní zákulisní informace a především můj subjektivní pohled na film Kanibalové samotný.
Amazonský deštný prales v Kolumbii. Vlhkost vzduchu je stoprocentní. Komáři, bláto, nesnesitelné teplo.
Je jako buldok, co nedokáže zastavit, dokud kořist nedohoní. Agent Johnny Utah pronásleduje svého rivala. Zdolává vysoké ploty...
Soutěž o nejlepší metalový obal tohoto roku můžeme uzavřít, už na konci února tu máme jednoznačného vítěze - „Here Be Dragons“. Cenu přebírá Rodney Matthews. Pod obalem najdeme, bohužel dle očekávání, již jen recyklovaný a mnohokrát přežvýkaný obsah.
Zajímavý je tradičně pouze seznam hostí (Tate, Kiske, Atkins, Khan ad.), jejich účast však do země spolehlivě zadupává otravný hlas principála a samozřejmě i bilionkrát slyšené odrhovačky, které složil. Skalní aplaudují,ostatní si jen uplivnou a jdou dál.
Pod novým vydavatelem se Němci END OF GREEN vrací ke kořenům. Reedice debutového alba včetně jeho nově nahrané verze je celkem příjemným připomenutím jejich důrazných gothic doomových začátků. Uvidíme co bude dál.
Ale jo, tenhle pozdní švédský diskotékový metal má něco do sebe, a to i na svém již devátém řadovém albu, kde krom zlata v hrdle Nilse Molina nabízí i pár výrazných melodií, co se dobře posluchají, obzvlášť když pod nimi bublají ty tvrdé kovové spodky.
Takový francouzský stylový bráška Řeků MOTHER OF MILLIONS. Citlivý a náladový prog rock s důrazem na baladičnost a melodiku. A i zde má hodně výraznou roli emotivně zabarvený vokál. Hudebně se najdou vlivy LEPROUS, PORCUPINE TREE, ale i krajanů KLONE.
Po tragické smrti klávesáka Makise Tsamkosogloua, který v roce 2019 zemřel přímo na pódiu, se Řekové vrátili s ještě emotivnější porcí svého prog rocku. I díky výraznému vokálu je opět cítit LEPROUS aura, ale vůbec to nevadí. Výsledek je super.
"Beyond The Masters" zaškrtává všechny položky OSDM "checklistu". Někdo by mohl snad štkáti, že je to pořád to samé, že to nic nového nepřináší, že... Jako by nebylo dost jasné, že variace na odkaz mocných INCANTATION se dají poslouchat od rána do večera.