TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU - Nedílná součást vánočních svátků
Na sněhem zavátém obzoru se tyčí hrdý oř s krásnou bílou nevěstou, která sedí na jeho hřbetě. Zlatý seladon mezitím hlasivkami maluje tklivý příběh o ztraceném opeřenci...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Na sněhem zavátém obzoru se tyčí hrdý oř s krásnou bílou nevěstou, která sedí na jeho hřbetě. Zlatý seladon mezitím hlasivkami maluje tklivý příběh o ztraceném opeřenci...
Po úvodu do halloweenské problematiky nás dnes čeká exkurze přímo na plac, krátká zastávka u legendárního soundtracku...
Ten slavný úvodní záběr má bezmála pět minut. V popředí stojí matně nasvícený dům utopený ve tmě.
Astronaut a psycholog v jedné osobě Kris Kelvin kráčí potemnělou vesmírnou stanicí. Chodby jsou plné bordelu...
Jako by to bylo včera. Klasická rutina uprostřed týdne. Žádné přehrávání programů, internet nebo vypálený DVD nosič.
Druhá část článku přinese zásadní zákulisní informace a především můj subjektivní pohled na film Kanibalové samotný.
Amazonský deštný prales v Kolumbii. Vlhkost vzduchu je stoprocentní. Komáři, bláto, nesnesitelné teplo.
Je jako buldok, co nedokáže zastavit, dokud kořist nedohoní. Agent Johnny Utah pronásleduje svého rivala. Zdolává vysoké ploty...
Byl to snad desátý pokus v řadě. Vyčerpaný Malcolm McDowell už má dost. Je na dně, psychicky i fyzicky vyčerpaný. Režisér po něm ještě chce...
Zbylé tři díly ze zajímavé hororové ságy Phantasm si probereme v následujícím textu. Začneme slavnostní premiérou druhého dílu a skončíme mým zamyšlením nad ságou jakožto celkem.
Říká vám něco pětidílná sága Phantasm? Pokud ne, pak vězte, že jde o originální, byť kvalitativně nesmírně kolísavou sérii hororových filmů s jedinečným dotekem fantasy a sci-fi tématiky.
Ve druhé části článku pronikneme do tajů vizuálních efektů, prozkoumáme film samotný, ve zkratce zhodnotíme zbylé části trilogie a připomeneme si dopad na popkulturu...
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.
Čekal jsem možná trošku větší tlak, nazvučení nahrávky je totiž vzhledem k žánru poněkud vzdušnějšího ražení. Kompozičně však máme co dělat s kvalitní náloží disonantního death metalu lehce ve stylu GIGAN. Američtí debutanti však rozhodně nezklamali!
Švédové se na svém debutu zeširoka rozkročili z blackových základů, přes death, symfo-black až k post metalovým variacím. Jen je toho občas až moc naráz. Deska je prima, ale víc se těším na pokračování, až si utřídí myšlenky na své další směrování.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.