Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Amazonský deštný prales v Kolumbii. Vlhkost vzduchu je stoprocentní. Komáři, bláto, nesnesitelné teplo.
Je jako buldok, co nedokáže zastavit, dokud kořist nedohoní. Agent Johnny Utah pronásleduje svého rivala. Zdolává vysoké ploty...
Kdo by neznal cynického analytika mezilidských problémů Woodyho Allena? Vztahy, sex, deprese, smrt, šibeniční mnohdy až absurdní židovský humor.
Byl to snad desátý pokus v řadě. Vyčerpaný Malcolm McDowell už má dost. Je na dně, psychicky i fyzicky vyčerpaný. Režisér po něm ještě chce...
Zbylé tři díly ze zajímavé hororové ságy Phantasm si probereme v následujícím textu. Začneme slavnostní premiérou druhého dílu a skončíme mým zamyšlením nad ságou jakožto celkem.
Říká vám něco pětidílná sága Phantasm? Pokud ne, pak vězte, že jde o originální, byť kvalitativně nesmírně kolísavou sérii hororových filmů s jedinečným dotekem fantasy a sci-fi tématiky.
Ve druhé části článku pronikneme do tajů vizuálních efektů, prozkoumáme film samotný, ve zkratce zhodnotíme zbylé části trilogie a připomeneme si dopad na popkulturu...
Na stříbrném plátně začíná citelně přituhovat. Neo je v úzkých. Po úspěšném odražení přesily uvnitř vestibulu výškové budovy...
Podobně jako otravní švábi, vnikla do rodinného domku v poklidné americké čtvrti banda násilnických grázlů.
Hnědý, značně omlácený Pontiac LeMans se řítí ulicemi Harlemu. Za volantem sedí dopálený detektiv Jimmy "Pepek" Doyle...
Koncert se ještě ani pořádně nerozjel, ale nervní zpěvák GG Allin je už kompletně nahý a hledá mezi fanoušky náhodný obličej...
Není tomu tak dávno, co jsem prostřednictvím retro okénka zavzpomínal na spekulativní snímek Vlákna (1984)...
Po delší době zavítáme opět do hlubin filmařského undergroundu, kde o bizarní výjevy, nejednoznačná poselství a extrémní vyjadřovací prostředky není nouze.
Vyzkoušel snad všechny myslitelné druhy smyslových požitků. Od animálně divokého sexu až po násilí a pestrobarevné pokřivení reality...
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
