MATRIX - Podmanivá sci-fi pohádka a milník moderní kinematografie 1/2
Na stříbrném plátně začíná citelně přituhovat. Neo je v úzkých. Po úspěšném odražení přesily uvnitř vestibulu výškové budovy...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Na stříbrném plátně začíná citelně přituhovat. Neo je v úzkých. Po úspěšném odražení přesily uvnitř vestibulu výškové budovy...
Podobně jako otravní švábi, vnikla do rodinného domku v poklidné americké čtvrti banda násilnických grázlů.
Hnědý, značně omlácený Pontiac LeMans se řítí ulicemi Harlemu. Za volantem sedí dopálený detektiv Jimmy "Pepek" Doyle...
Koncert se ještě ani pořádně nerozjel, ale nervní zpěvák GG Allin je už kompletně nahý a hledá mezi fanoušky náhodný obličej...
Po delší době zavítáme opět do hlubin filmařského undergroundu, kde o bizarní výjevy, nejednoznačná poselství a extrémní vyjadřovací prostředky není nouze.
Vyzkoušel snad všechny myslitelné druhy smyslových požitků. Od animálně divokého sexu až po násilí a pestrobarevné pokřivení reality...
„Zlý časy dělají zlí lidé. Viděl jsem tolik lidské podlosti, až se sám sebe ptám, proč Bůh nezhasne slunce a nejde pryč?
Kardinál Patrick Henry Roark sedí na židli a šokovaně hledí na uříznutou hlavu Kevina. Mladého kanibala, s nímž společně pojídali prostitutky.
Návrat k mému oblíbenému filmu je tady. Zjistíme, jak si dvojka Gibson-Glover sedla na place, představíme si jednu důležitou vedlejší roli...
Zahradu luxusní rezidence zdobí bazén, v němž plave mrtvola čerstvě zastřeleného muže. Měla to být obvyklá práce v terénu.
Horké odpoledne roku 1984. Malý kinosál kdesi v San Diegu. V hledišti sedí metalový bůh Rob Halford a vedle něj kytarista Glenn Tipton.
Vznik tohoto článku vnímám jako určitý paradox. Takovou tu příslovečnou výjimku, co potvrzuje pravidlo. Muzikály totiž bytostně nesnáším a stejně tak se vyhýbám opravdu velmi letitým perlám světové kinematografie.
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.
Čekal jsem možná trošku větší tlak, nazvučení nahrávky je totiž vzhledem k žánru poněkud vzdušnějšího ražení. Kompozičně však máme co dělat s kvalitní náloží disonantního death metalu lehce ve stylu GIGAN. Američtí debutanti však rozhodně nezklamali!
Švédové se na svém debutu zeširoka rozkročili z blackových základů, přes death, symfo-black až k post metalovým variacím. Jen je toho občas až moc naráz. Deska je prima, ale víc se těším na pokračování, až si utřídí myšlenky na své další směrování.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.