CORMAC McCARTHY - Romantik s krvavou duší
„Zlý časy dělají zlí lidé. Viděl jsem tolik lidské podlosti, až se sám sebe ptám, proč Bůh nezhasne slunce a nejde pryč?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„Zlý časy dělají zlí lidé. Viděl jsem tolik lidské podlosti, až se sám sebe ptám, proč Bůh nezhasne slunce a nejde pryč?
Kardinál Patrick Henry Roark sedí na židli a šokovaně hledí na uříznutou hlavu Kevina. Mladého kanibala, s nímž společně pojídali prostitutky.
Návrat k mému oblíbenému filmu je tady. Zjistíme, jak si dvojka Gibson-Glover sedla na place, představíme si jednu důležitou vedlejší roli...
Zahradu luxusní rezidence zdobí bazén, v němž plave mrtvola čerstvě zastřeleného muže. Měla to být obvyklá práce v terénu.
Horké odpoledne roku 1984. Malý kinosál kdesi v San Diegu. V hledišti sedí metalový bůh Rob Halford a vedle něj kytarista Glenn Tipton.
Vznik tohoto článku vnímám jako určitý paradox. Takovou tu příslovečnou výjimku, co potvrzuje pravidlo. Muzikály totiž bytostně nesnáším a stejně tak se vyhýbám opravdu velmi letitým perlám světové kinematografie.
Předtím, než definitivně vkročíme do klubu, dáme si ještě několik menších zastávek. Představíme si pana kameramana...
Příroda nás navrhla jako silné lovce, avšak neúprosný proud let a vývoj moderní infrastruktury již dávno degradoval naší vrozenou přirozenost.
Prudký déšť neúnavně bičuje koruny vzrostlých stromů a jílovitý terén mění v nekonečné blátivé království.
Máme toho před sebou ještě hodně. Obsazení zbylých rolí, zrod ikonické zbraně, bolestný proces natáčení...
Začíná jeho další rutinní ráno, které je prologem k další rutinní službě uvnitř malého ospalého městečka Hope.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.