Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Prudký déšť neúnavně bičuje koruny vzrostlých stromů a jílovitý terén mění v nekonečné blátivé království.
Máme toho před sebou ještě hodně. Obsazení zbylých rolí, zrod ikonické zbraně, bolestný proces natáčení...
Bylo otázkou času, kdy Neil Druckmann, jeden z duchovních otců slavné herní série The Last of Us (TLOU), spojí sílu s nějakým streamovacím gigantem...
Začíná jeho další rutinní ráno, které je prologem k další rutinní službě uvnitř malého ospalého městečka Hope.
Do určitého věku jsem se vždy považoval za velkého cynika. Nevím, zda-li to tak míval každý náctiletý metalista nebo většinové společnosti se vymezující člověk...
Dobrodružné zážitky uprostřed divoké přírody, tajemství některých speciálních efektů a tematický rozbor samotného filmu.
Poslední listopadové dny roku 1986. V džungli poblíž mayské archeologické oblasti Palenque začíná být chladno.
Opřená zády o zeď se pomalu sune k zemi, přičemž svým pohledem nepřestává hypnotizovat protější dveře...
16. červenec 1945. Nové Mexiko, vojenská oblast Alamogordo Bombing Range, 35 mil jihovýchodně od ostrova Isla Socorro. Jsou 3:30 ráno a přípravy na akci „Trinity“...
V rámci seriálu o bizarních, polozapomenutých, raritních a undergroundových filmových vykopávkách se dnes vydáme k našim sousedům do Německa.
Mám slabost pro hororový žánr. Tato skutečnost je patrně spojená s mým dětstvím, protože nejlépe přeci každému chutná zakázané ovoce.
Zatímco první informační část článku je určena bez rozdílu všem, tu druhou doporučuji pouze těm, kteří Lost Highway minimálně jednou viděli.
Konečně je mrtvý. Naposledy vydechl zde uprostřed pouště, obklopen temnotou noci. Definitivně se ho zbavil. Vykonal, co vykonat musel, proč se tedy cítí tak zmatený?
Do chladné a tiché noci proniknul hlasitý výstřel. Major John Scott padá k zemi a z břišní dutiny rozervané salvou broků mu vyvěrá krev.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
