VELRYBA - Vězněm svého těla
Do určitého věku jsem se vždy považoval za velkého cynika. Nevím, zda-li to tak míval každý náctiletý metalista nebo většinové společnosti se vymezující člověk...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dobrodružné zážitky uprostřed divoké přírody, tajemství některých speciálních efektů a tematický rozbor samotného filmu.
Poslední listopadové dny roku 1986. V džungli poblíž mayské archeologické oblasti Palenque začíná být chladno.
Opřená zády o zeď se pomalu sune k zemi, přičemž svým pohledem nepřestává hypnotizovat protější dveře...
Zatímco první informační část článku je určena bez rozdílu všem, tu druhou doporučuji pouze těm, kteří Lost Highway minimálně jednou viděli.
Do chladné a tiché noci proniknul hlasitý výstřel. Major John Scott padá k zemi a z břišní dutiny rozervané salvou broků mu vyvěrá krev.
Bez ohledu na upřednostňovaný filmový vkus se asi všichni shodneme, že svět kinematografie co do barvitosti a nápadů opravdu nezná hranic.
Nudné sobotní odpoledne a za okny pošmourné počasí. Ideální čas popadnout ženu a vyrazit na pořádný metalový koncert.
Pozdní noc roku 1993, kdesi v New Yorku. Skončil další natáčecí den a mnoho jich ještě bude následovat.
Rok 1967 kdesi uprostřed zeleného pekla. Další zatraceně dlouhý pochod. Dlouhý a vyčerpávající.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.