SIN CITY - Komiksová adaptace bez kompromisů
Kardinál Patrick Henry Roark sedí na židli a šokovaně hledí na uříznutou hlavu Kevina. Mladého kanibala, s nímž společně pojídali prostitutky.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kardinál Patrick Henry Roark sedí na židli a šokovaně hledí na uříznutou hlavu Kevina. Mladého kanibala, s nímž společně pojídali prostitutky.
Návrat k mému oblíbenému filmu je tady. Zjistíme, jak si dvojka Gibson-Glover sedla na place, představíme si jednu důležitou vedlejší roli...
Zahradu luxusní rezidence zdobí bazén, v němž plave mrtvola čerstvě zastřeleného muže. Měla to být obvyklá práce v terénu.
Horké odpoledne roku 1984. Malý kinosál kdesi v San Diegu. V hledišti sedí metalový bůh Rob Halford a vedle něj kytarista Glenn Tipton.
Vznik tohoto článku vnímám jako určitý paradox. Takovou tu příslovečnou výjimku, co potvrzuje pravidlo. Muzikály totiž bytostně nesnáším a stejně tak se vyhýbám opravdu velmi letitým perlám světové kinematografie.
Předtím, než definitivně vkročíme do klubu, dáme si ještě několik menších zastávek. Představíme si pana kameramana...
Příroda nás navrhla jako silné lovce, avšak neúprosný proud let a vývoj moderní infrastruktury již dávno degradoval naší vrozenou přirozenost.
Prudký déšť neúnavně bičuje koruny vzrostlých stromů a jílovitý terén mění v nekonečné blátivé království.
Máme toho před sebou ještě hodně. Obsazení zbylých rolí, zrod ikonické zbraně, bolestný proces natáčení...
Začíná jeho další rutinní ráno, které je prologem k další rutinní službě uvnitř malého ospalého městečka Hope.
Dobrodružné zážitky uprostřed divoké přírody, tajemství některých speciálních efektů a tematický rozbor samotného filmu.
Soutěž o nejlepší metalový obal tohoto roku můžeme uzavřít, už na konci února tu máme jednoznačného vítěze - „Here Be Dragons“. Cenu přebírá Rodney Matthews. Pod obalem najdeme, bohužel dle očekávání, již jen recyklovaný a mnohokrát přežvýkaný obsah.
Zajímavý je tradičně pouze seznam hostí (Tate, Kiske, Atkins, Khan ad.), jejich účast však do země spolehlivě zadupává otravný hlas principála a samozřejmě i bilionkrát slyšené odrhovačky, které složil. Skalní aplaudují,ostatní si jen uplivnou a jdou dál.
Pod novým vydavatelem se Němci END OF GREEN vrací ke kořenům. Reedice debutového alba včetně jeho nově nahrané verze je celkem příjemným připomenutím jejich důrazných gothic doomových začátků. Uvidíme co bude dál.
Ale jo, tenhle pozdní švédský diskotékový metal má něco do sebe, a to i na svém již devátém řadovém albu, kde krom zlata v hrdle Nilse Molina nabízí i pár výrazných melodií, co se dobře posluchají, obzvlášť když pod nimi bublají ty tvrdé kovové spodky.
Takový francouzský stylový bráška Řeků MOTHER OF MILLIONS. Citlivý a náladový prog rock s důrazem na baladičnost a melodiku. A i zde má hodně výraznou roli emotivně zabarvený vokál. Hudebně se najdou vlivy LEPROUS, PORCUPINE TREE, ale i krajanů KLONE.
Po tragické smrti klávesáka Makise Tsamkosogloua, který v roce 2019 zemřel přímo na pódiu, se Řekové vrátili s ještě emotivnější porcí svého prog rocku. I díky výraznému vokálu je opět cítit LEPROUS aura, ale vůbec to nevadí. Výsledek je super.
"Beyond The Masters" zaškrtává všechny položky OSDM "checklistu". Někdo by mohl snad štkáti, že je to pořád to samé, že to nic nového nepřináší, že... Jako by nebylo dost jasné, že variace na odkaz mocných INCANTATION se dají poslouchat od rána do večera.