Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Spomenuli to kolegovia Dalas a Louis v úvodníkoch k predošlým dielom tejto Retro Valhally, spomínajú to kolegovia v spomienkach na jednotlivé dosky: prostriedok deväťdesiatych rokov mal z pohľadu hudby mimoriadny (a neopakovateľný) dopad na celú generáciu...
Naprosto unikátní film, který je téměř celý vytvořen jedním člověkem, a přitom nejde o žádnou alternativní podivnost.
Šťavnaté pokračování jednoho z nejzábavnějších fantasy seriálů má jednu zásadní výhodu vyplývající z konceptu celého projektu.
Dospívat v devadesátých létech minulého století a být zároveň příznivcem nejtěžšího z hudebních stylů...
TUFA je zajímavý kulturní komplex pár kroků od historického centra původně římského města Trevír.
Jestli lze někoho působícího na metalové scéně označit za renesančního člověka, tak je to určitě Petr "Peťan" Kolář.
Minulé album ROSA NOCTURNA jsem vnímal jako takový pozitivní metalový maják ve skrz naskrz negativních covidových časech...
Ze své zkušenosti mohu jednoznačně potvrdit, že spontánní nápady se nám na Metalopolis vždy dařily velmi rychle a s nadšením uvádět do praxe.
Řecká gothic/doom metalová kapela vydává svojí druhou nahrávku (počítáme-li EP „Echoes of Eternity“).
Zvolenských DEMONIC-EYED som recenzoval v roku 2019, kedy vydali debutový album. Odvtedy som ich niekoľkokrát videl naživo a skupina stihla vydať ďalšie štyri albumy a EP.
Určitě se vám to už také stalo. Poměrně konzervativně se věnujete jen určitým žánrům a najednou se objeví deska, která se nachází mimo vaší cílovou skupinu.
Ben stojí na zahradě před svým domem a pálí pozůstatky minulosti. Oblečení, fotografie, drobné předměty. Už si ani nevzpomíná...
Psal se rok 1922 a německý vizionář Friedrich Wilhelm Murnau vypustil do světa Upíra Nosferatu, pochmurnou expresionistickou vampíří bajku...
Rok 2024 byl opravdu bohatý na svérázné progresivní deathmetalové desky. Ani se nebudu snažit je tu jmenovat...
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
