Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Někdy je zkrátka lepší se s verdiktem, potažmo recenzí příliš neunáhlit a nechat na sebe dané dílo působit o něco déle...
Předchozí album "Life" (2023) Italů DGM jelo plně v klasické power prog metalové lajně, takže jsme si užili především svižně plynoucích skladeb...
DENIGRATE jsou finská gothic/doom metalová kapela, která své počátky datuje do poloviny devadesátých let.
Před rokem a půl jsem projel šestnáct klubů v Americe a viděl spoustu lokálních kapel. Jen jedna ale byla pro mě natolik výjimečná...
A year and a half ago, I toured sixteen clubs in America and saw many local bands. But only one was so exceptional that it wrapped me around its finger...
Kapela, která se v Kansas City původně dala dohromady na jednu show, se stala jedním z nejrychleji rostoucích klubových souborů v rámci extrémního hardcoru.
V poslednej dekáde OPETH polarizovali svoju poslucháčsku základňu a každý ďalší album od vydania "Heritage" bol spájaný s nostalgickými povzdychmi o absencii tvorby z obdobia...
Ve filmu Hrabě Monte Christo se nachází jedna táhlá, podvratným mystériem nasáklá scéna...
Animátorská továrna DreamWorks má vždy jednou za čas štěstí, že zasáhne terč přesně do černého středu.
Je známo, že prostředí, ve kterém vzniká nějaká kapela, hodně formuje její hudbu. No a pokud se jedná o RAMMSTEIN a Berlín...
Když jsem před více než šesti lety psal recenzi posledního alba amerických MAMMOTH GRINDER, nenapadlo by mě, že to také bude na dlouhou dobu jejich poslední nahrávkou.
Název první skladby na druhé desce KRYPTOR jsem si prostě musel vypůjčit pro titulek článku! On tam totiž dokonale sedí – „Time 4 Crime“ je jedno z nejlepších českých kovových alb devadesátých let...
Vstup do Elpíčka mně připomenul letitej loutkovej film na motivy knihy Jiřího Trnky Zahrada. Kolem autobusáku Na Palmovce se rozprostírá čtvrť...
Ještě si pamatuju jak osvěžující bylo před několika lety objevit něco pro mě nového v podání norské progresivní poprockové skupiny MEER.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
