AETHYRVOROUS - Akephalic Palingenesis
Ještě jednou mi dovolte zabrousit do událostí právě uplynulého roku. Cítím totiž urgentní potřebu naposledy zavítat do našeho rekvizitáře a na světlo Boží vytáhnout jednoho skutečně kapitálního kostlivce.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ještě jednou mi dovolte zabrousit do událostí právě uplynulého roku. Cítím totiž urgentní potřebu naposledy zavítat do našeho rekvizitáře a na světlo Boží vytáhnout jednoho skutečně kapitálního kostlivce.
Ve skupině THE FERRYMEN se sešly tři slavné osobnosti. Hlavní postavou je kytarista Magnus Karlsson. Magnus funguje ve velkém počtu uskupení a působí i jako dvorní skladatel pro projekty ze stáje Frontiers Records...
V květnu loňského roku se tato pětihlavá německá hydra vynořila z temných hlubin oceánu, vychrlila zničující modrou plazmu špičkového death metalu a zase důstojně zaplula pod hladinu.
Zářijovou (2024) porci alb shrnu tradičním konstatováním, že toho v daném měsíci bylo zase vážně plno.
Středobodem druhé části článku je můj pohled na legendární desku PRAŽSKÉHO VÝBĚRU. Pohled, ve kterém se mísí dětská naivita i odstup dospělého člověka.
Je nový rok, načase naštartovať aj kultúrny život, keď už všetko ostatné na Slovensku vyzerá tak, že za toto raz kadekto.
Možná by se mohlo zdát trochu kontroverzní zařazovat Nicka Cavea a jeho NICK CAVE & THE BAD SEEDS mezi retro, ale jelikož jsem jeho desku roku 2024 vynechal z pravidelných měsíčních nadílek...
Leden roku 1983, Hradec Králové. Venku je zima jako když praští, ale na pódiu Filharmonie začíná teplota stoupat.
Máte-li rádi naléhavý zpěv Cristera Olssona, procítěné severské riffové preludování a nevadí vám ani švédština, na novém albu EREB ALTOR si jistě najdete to své. Na žádné slavobrány to není, ale i poctivé bušení do kovadliny má kolikrát něco do sebe.
Pořád je všechno v pořádku a americká super grupa jede v kolejích poklidného progrocku. I tentokrát se najdou příjemná místa, celkově mám ale pocit, že docházejí silnější melodické nápady. Snad to bude jen takový ten oddech před něčím větším. Doufejme.
Pojďme si zase užít trochu pravého DM chrastění. MACERATION splňují žánrové atributy na potřebných 100% a doručují desku, ze které budou nadšeni zejména příznivci DISMEMBER nebo GRAVE (ale i BOLT THROWER). Zvuk je tučný, hluboký a deska nepostrádá tlak.
AC/DC war metalu a jejich nová deska. Výrazně podobná těm předchozím. Příznivci REVENGE dostanou klasicky zvrhlý a maximálně agresivní klepec. Tak jako vždycky. A tentokrát rovnou přes 40 minut. No, mě to stačilo dvakrát, potřetí do toho už asi nejdu.
Tak je to konečně venku! Pohrobci geniální tech/death entity SPAWN OF POSSESSION jsou zpět v centru dění. V kůži RETROMORPHOSIS působí robustněji a špinavěji, nicméně i tak je dokážete neomylně identifikovat hned po prvním riffu. Epické zmrtvýchvstání.
GOLGOTHAN REMAINS trochu pročistili zvuk a zvýraznili ULCERATE vibes. Nové EP je pořád hodně agresivní a inspirace novozélandskou ikonou (tentokrát přichází na řadu jejich pozdní tvorba) slouží spíše jako vydatná poleva než jako zásadní konstrukční prvek.
Komplexní metalová skládanka, kde si podává ruce agresivní death metal s dusavými djent výpady, ale i melodickými a klidnějšími pasážemi. Přes veškerou agresivitu to má i zvláštní ladnost. První dojem slušný.