NEKUS - Death Apophenia
Německá sestava NEKUS položila základní stavební kámen teprve v roce 2018, nicméně za těch šest let toho nestihla zrovna málo.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Divoženka Julie je rozhodně hodně výraznou osobností nejen newyorské rockové scény a za dlouhá léta své hudební kariéry už nám naservírovala několik ceněných počinů.
Velmi zajímavě a atraktivně namíchaná sestava vystupujících na tomto turné naštěstí nevynechala ze svého itineráře ani naše hlavní město.
Keď som si na deň presne deväť mesiacov vopred kupoval lístok, netušil som, koľko faktorov sa bude zbiehať priamo v predposlednú novembrovú sobotu.
Deset dnů dovolené ve Varšavě. Hlavní město Polska je velké a má co nabízet, víc než týdenní výprava však dává prostor vyrazit i do okolí.
Už jen letmý pohled na logo německých BLACKEVIL dává jasně na srozuměnou, o co že by tady mělo jít. Trio z německého jihu se nám po 4 letech připomíná svojí třetí řadovou deskou...
Ten nápad se zrodil během okamžiku, chvilku poté, co mi kolega Louis přihrál aktualitu o právě avizovaném severoamerickém turné Kinga – Diamonda přitom nebylo třeba vůbec zmiňovat...
Před časem jsem zaznamenal polské HELLTENCED a následně je sfouknul jen v shoutu. Nicméně uběhl měsíc a zjistil jsem, že jejich debutové album „Back Stab Effect“ jsem protočil ještě mnohokrát.
Nechci křivdit ostatním, ale PRVNÍ HOŘE = Milan Kudyn aka Milan Urza. Během sedmileté pauzy si Urza střihl nějakou tu knihu, nějakou tu folkovou sólodesku...
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.