EMPEROR - In The Nightside Eclipse
Odpusťte vy všichni, jež se pod Černými hrady klaníte Kolébkám svinstva. Vážně... Ale pro mě je na scéně JEDINÁ černočerná kapela, hrající opravdový symfonický black.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Na malém špacíru kapitolami Krutých činů mineme bez povšimnutí úplně první demo Cruelů, neboť to nám nebylo svěřeno a nejsme si ani jisti, existuje - li.
Za absolutní vrchol tvorby švédské hydry Therion mnozí považují její opus Theli, který ve své době představoval absolutní převrat v chápání metalu a důvtipným způsobem si podal ruce s anachronickým a nestárnoucím matadorem To Mega Therion od švýcarských keltů (kterým byla i v pekle zima).
Dark Tranqulity se experimentů nebojí. Ty tam jsou časy stylotvorných deathových monolitů, které definovaly švédskou melodiku. Album Projector bylo definitivním zlomem – brutalita si na něm podala ruku s téměř gotickou zasněností a vokál Michaela Stanneho odkryl dechberoucí potenciál.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.