NESMIŘITELNÍ - Dekonstrukce západních archetypů
Vypálená střela pronikla kůží jako nůž máslem. Padající kůň jezdci rozdrtil nohu a naposledy vydechl. Davey Bunting se snaží vyprostit polámanou končetinu...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vypálená střela pronikla kůží jako nůž máslem. Padající kůň jezdci rozdrtil nohu a naposledy vydechl. Davey Bunting se snaží vyprostit polámanou končetinu...
V rychlém sledu jsme tu opět s další várkou nových desek. Závěr léta nám nedává příliš vydechnout...
Vancouver, Kanada. Konec roku 1984. Sylvester Stallone s drzým úsměvem na rtech hecuje vysokého modrookého blondýna: „Teď do toho půjdeme natvrdo...
Vskutku bohatý závěr letošních prázdnin co se týče nových nahrávek. V nahuštěném sledu se během pár dní podruhé hlásíme s našim výběrem.
Letošní srpen je vskutku bohatý na nové nahrávky. A jelikož už jsme staří, líní a nemáme ani času nazbyt...
Ve druhé části článku o legendárním psychologickém thrilleru se zaměřím především na jednotlivé herce a uchopení jejich postav.
Kamera v táhlém záběru bloumá temnými místnostmi pod domem jako myš ztracená v bludišti.
Řeka v širokém korytu obklopeném zelenou džunglí se líně plazí kupředu. Nebe je bez mraků a ve vzduchu je cítit přítomnost nasládlé smrti.
Prostory obřadní svatyně ukryté hluboko v podzemí vyplňují hrdinné výkřiky i bolestné nářky padlých bojovníků.
Neortodoxní režijní metody na place, kouzla zvukových mágů, rozbor filmu a jeho drtivý dopad na kulturu. To jsou jen některá z témat...
Manhattan, říjen roku 1972. Natáčení je již více než měsíc v plném proudu a herci si jen velmi pomalu zvykají na neortodoxní přístup...
Je sám, je tím nejosamělejším člověkem na světě. Co si pamatuje, bylo tomu tak odpradávna, ale tentokrát je ta samota doslova hmatatelná.
Listopad roku 1975. Předposlední měsíc v roce pozvolna startuje, ale slunce deroucí se nad horizont mořské hladiny dává příslib dalšího horkého dne.
Malý Morlar sedí na zelené louce a upřeně pozoruje své rodiče. Dva symboly lhostejnosti, potupy a nekonečného přívalu nadávek.
Jerry Cantrell stárne. Z jeho hudby je to cítit. Energii a drive se často snaží nahradit nonšalancí a ladností. Nemusí to být na škodu, jen je třeba přijmout fakt, že zde už to prostě není grunge. Z toho zbyly jen typické vokální manýry. A i to jen občas.
Instrumentální psychedelic postrock, místy s veselejší funky atmosférou, ale též brousící i temné nervní polohy. Je to jako procházka nočním městem, kde na hlavní třídě bují bezstarostný karneval, zatímco v postranních uličkách číhají krvelační trollové.
Opravdu elektrizující dílo, při kterém mi vstávají chlupy na těle. Vlastně je to úplně debilní elektronický galimatyáš, ale ta atmosféra, ta atmosféra.
Podzimní nápor zajímavých doom/death metalových nahrávek pokračuje. Tohle je jako návrat do undergroundu devadesátých let. Zastřený, špinavý zvuk. Kráska a zvíře. Hřbitovní atmosféra za bezměsíčné noci.
Další kapela se 4 křížky na krku a jen s několika málo řadovkami na kontě. Tato přichází po 20 letech a nelze od ní očekávat žádné novoty. Pěkně postaru zahraný thrashový sekec nabídne zručně seskládanou kolekci, která potěší a krev rozproudí.
Švédi stále chytajú za chvost svoj dávny majstrštyk "Deathrace King". Je skvelé, že hrajú, skladajú, koncertujú, ale tá fazóna spred takmer štvrťstoročia je proste nedostihnuteľná.
Daniel Cavanagh doslovne cituje svoju ex. kapelu a tento album je pokračovaním jeho poslednej tvorby. Jedná sa o príjemnú emotívnu a ľahko plynúcu nahrávku, ktorá síce nevybočuje z autorovej rady nálado tvorných albumov, ale tak nejak zahreje pri srdci.