Stručný průvodce kvalitní domácí hudbou 2021 - kapitola 4 - Když se řekne rock... II.
Rock a jeho hranice, díl druhý. Od progrocku koketujícího s djentem, přes melancholické indie, až po zvukově vymazlenou psychedelii.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Rock a jeho hranice, díl druhý. Od progrocku koketujícího s djentem, přes melancholické indie, až po zvukově vymazlenou psychedelii.
Není čas ohlížet se zpět. Narkóza už dávno pohltila jeho vědomí. Laserový řezák začne propalovat kůži a nechávat za sebou krvavou brázdu.
Brána Jurského parku se opět otevírá a čeká nás ještě několik důležitých zastávek. Nejprve prozkoumáme herecké obsazení...
Rock a jeho hranice. Nebo spíš nekonečný prostor, kterým lze toto slovo vyplnit. Od klasického hard’n’heavy přes noise’n’rollové válcovačky až po alternativní legendu.
Programový inženýr Ray Arnold zděšeně hledí na prázdný výběh. Nemůže uvěřit svým očím, protože tohle znamená jediné.
Druhá várka skvělých nahrávek roku 2021. Tentokráte od všeho trochu. Od mladé naděje domácího thrash metalu k již protřelé špičce scény...
Les je pokryt desítkami mrtvých a zmrzačených těl. Vzduchem se šíří opojná vůně ohně a střelného prachu.
Právě dokončila rychlou práci. Zákazník si trochu stěžuje a odmítá zaplatit. To je zase den. Možná, že ten další chlápek...
Letošní rok máme zhruba v polovině, a to je vždy doba, kdy mám dost velký odstup od toho minulého. Takže čas začít bilancovat.
Režisér Wes Craven a kameraman Jacques Haitkin sedí připoutaní v závodních sedačkách, které jsou pevně připevněny k podlaze.
Pokračování článku o jedné z nejlepších kriminálek devadesátých let nás zavede do ulic Los Angeles...
Noční temnotu Los Angeles zmírňují tisíce zářivých světel. Nekonečné dálnice z výšky připomínají obří neonové hady plazící se betonovou metropolí.
Špinavý sníh se mísí s měkkým blátem pokrývajícím zanedbaný dvorek. Ráno je šedé a smutné.
Světlo z reflektorů ozáří hřiště a vzápětí padne ohlušující výstřel. Postřelený padouch padne na pečlivě udržovaný trávník.
Není to až takové bahno, jak bych čekal. Přehnaně uhlazenou produkci ale také nečekejte. Brutální death metal tradičnějšího ražení nabídne však dostatek záchytných bodů pro setrvání ve společnosti této nahrávky a vlastně k tomu pomáhá i ten "čistý" zvuk.
Jerry Cantrell stárne. Z jeho hudby je to cítit. Energii a drive se často snaží nahradit nonšalancí a ladností. Nemusí to být na škodu, jen je třeba přijmout fakt, že zde už to prostě není grunge. Z toho zbyly jen typické vokální manýry. A i to jen občas.
Instrumentální psychedelic postrock, místy s veselejší funky atmosférou, ale též brousící i temné nervní polohy. Je to jako procházka nočním městem, kde na hlavní třídě bují bezstarostný karneval, zatímco v postranních uličkách číhají krvelační trollové.
Opravdu elektrizující dílo, při kterém mi vstávají chlupy na těle. Vlastně je to úplně debilní elektronický galimatyáš, ale ta atmosféra, ta atmosféra.
Podzimní nápor zajímavých doom/death metalových nahrávek pokračuje. Tohle je jako návrat do undergroundu devadesátých let. Zastřený, špinavý zvuk. Kráska a zvíře. Hřbitovní atmosféra za bezměsíčné noci.
Další kapela se 4 křížky na krku a jen s několika málo řadovkami na kontě. Tato přichází po 20 letech a nelze od ní očekávat žádné novoty. Pěkně postaru zahraný thrashový sekec nabídne zručně seskládanou kolekci, která potěší a krev rozproudí.
Švédi stále chytajú za chvost svoj dávny majstrštyk "Deathrace King". Je skvelé, že hrajú, skladajú, koncertujú, ale tá fazóna spred takmer štvrťstoročia je proste nedostihnuteľná.