VÍC NEŽ POST ROCK 2021 - Instrumentální hrátky
Kromě nepřehlédnutelných alb GOD IS AN ASTRONAUT, GODSPEED YOU! BLACK EMPEROR a MOGWAI byl začátek roku 2021 bohatý i na mnoho jiných zajímavých post rockových alb.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kromě nepřehlédnutelných alb GOD IS AN ASTRONAUT, GODSPEED YOU! BLACK EMPEROR a MOGWAI byl začátek roku 2021 bohatý i na mnoho jiných zajímavých post rockových alb.
Za posledních pár měsíců vyšlo několik skvělých death metalových desek a ne všechny tu mají svůj vlastní článek.
O co byl rok 2020 chudší na blockbusterové premiéry, o to bohatší byl v nabídce velmi kvalitní dokumentární tvorby...
O tom, že rok 2020 sa nezapísal do histórie kvôli hudobným zážitkom dnes netreba polemizovať – aj keď v dobe, keď sa vo februári na pulty dostala „Quadra“ od SEPULTURY...
Jeseň je ročným obdobím, kedy sa zbiera úroda na poliach, v sadoch i záhradách. Alebo aj inde, hudobná scéna je tiež úrodným poľom a v skleníkoch Clawhammer PR sa darilo.
Na webe venovanom v prvom rade tvrdej hudbe nebýva zvykom písať o publikáciách vydávaných univerzitnými vydavateľstvami a primárne teda určenými vedeckej...
Aj nové deathmetalové nahrávky sa každý mesiac počítajú prinajmenšom na desiatky, písať sa dá/chce o malom percente.
Kytarově odlehčenější díl, který sdruží pár opravdu výjimečných a žánrově neuchopitelných počinů.
Satanističtí Simpsons v komiksu nebo ještě lépe Addamsova rodina stižená blackmetalismem. Ten koncept byl jednoduchý.
Pátý díl bude o depresi, zmaru a temnotě. Desek není mnoho, ale o to jsou hutnější a výživnější.
Dneska jsem si hodně svědomitě nabrousil tužku, kterou toto píšu, takže budu ostře chválit. Tady se hodí malé upozornění.
Zase sa nahromadili promáče, niektoré dostanú samostatné recenzie, iné pôjdu „en masse“. Vytriedil som ich na kopy...
Třetí díl považuji hudebně za nejsilnější. Sešly se v něm desky a nahrávky, o kterých se příliš nemluví...
Druhý díl desek a nahrávek, které stojí za to připomenout z roku 2019 se bude týkat žánrů, jež se valí a také se v nich povětšinou křičí.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.