Československá Valhalla století - 100-61
Keď som sa pustil do napočúvania dosiek do rebríčka, ktorý sme sa podujali zostaviť pri príležitosti stého výročia založenia Československa...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Keď som sa pustil do napočúvania dosiek do rebríčka, ktorý sme sa podujali zostaviť pri príležitosti stého výročia založenia Československa...
Je to už více jak tři roky, co jsem dostal první nalejvárnu, jak je Lost Souls Alley geniální. V té době jsem s únikovkami začínal.
KILLING JOKE mají na svém dosavadním kontě 15 alb. To v pořadní sedmé - „Outside The Gate“ z roku 1988 bylo z jistého úhlu pohledu i jedním ze zlomových.
Čtyři desetiletí v životě kapely lze charakterizovat jako jubileum více než významné. Navíc pokud jej slaví kapela mající co říct i v dnešní době.
Život je změna, praví otřepané klišé. A my si toto heslo opakovali už několik posledních let, leč okolnosti vždy byly jaksi proti.
Z dokumentárního festivalu "Jeden svět", na kterém jsem měl možnost vidět něco kolem čtyřiceti dokumentů, vybírám ty...
Dnes tu máme trochu netradiční kousek. Report Zdeňka Hnízdila z turné CUTTERRED FLESH, kteří vyrazili do Kazaně, hlavního města ruského Tatarstánu.
Domácí filmový průmysl možná plodí jeden propadák za druhým, na poli dokumentů je však situace opačná.
O festivalu Burning men jsem poprvé četl v souvislosti se Šíleným Maxem a fenoménem steampunku. Podruhé mi o něm někdo vyprávěl na Obscene Extreme festivalu s tím...
V podstate ešte stále čerstvou novinkou je už to, že vydavateľstvo, pred cca dvadsiatimi rokmi patriace medzi zásadné slovenské útočiská domáceho i svetového death metalu...
Avak, Hornet, Juna, Kalibos, Korino, Megaton, Moderat, Mohykan, Rufus, Torpedo, Zeus… Ne, nejsou to názvy typů amerických stíhaček podle Donalda Trumpa.
Po letech hlásíme návrat k formátu souhrnných článků mapujících podle nás to zajímavé...
Trinásť rokov nášmu výročnému rebríčku dominovali zahraničné mená – a tak možno nebude prekvapením, že keď sa konečne na čelo dostali domáci reprezentanti...
... a v naší nápravě recenzentských křivd a flákáren budeme pokračovat výpravou do končin, kde se budoucnost stává minulostí a minulost současností.
Není to až takové bahno, jak bych čekal. Přehnaně uhlazenou produkci ale také nečekejte. Brutální death metal tradičnějšího ražení nabídne však dostatek záchytných bodů pro setrvání ve společnosti této nahrávky a vlastně k tomu pomáhá i ten "čistý" zvuk.
Jerry Cantrell stárne. Z jeho hudby je to cítit. Energii a drive se často snaží nahradit nonšalancí a ladností. Nemusí to být na škodu, jen je třeba přijmout fakt, že zde už to prostě není grunge. Z toho zbyly jen typické vokální manýry. A i to jen občas.
Instrumentální psychedelic postrock, místy s veselejší funky atmosférou, ale též brousící i temné nervní polohy. Je to jako procházka nočním městem, kde na hlavní třídě bují bezstarostný karneval, zatímco v postranních uličkách číhají krvelační trollové.
Opravdu elektrizující dílo, při kterém mi vstávají chlupy na těle. Vlastně je to úplně debilní elektronický galimatyáš, ale ta atmosféra, ta atmosféra.
Podzimní nápor zajímavých doom/death metalových nahrávek pokračuje. Tohle je jako návrat do undergroundu devadesátých let. Zastřený, špinavý zvuk. Kráska a zvíře. Hřbitovní atmosféra za bezměsíčné noci.
Další kapela se 4 křížky na krku a jen s několika málo řadovkami na kontě. Tato přichází po 20 letech a nelze od ní očekávat žádné novoty. Pěkně postaru zahraný thrashový sekec nabídne zručně seskládanou kolekci, která potěší a krev rozproudí.
Švédi stále chytajú za chvost svoj dávny majstrštyk "Deathrace King". Je skvelé, že hrajú, skladajú, koncertujú, ale tá fazóna spred takmer štvrťstoročia je proste nedostihnuteľná.