METAL VALHALLA 2016 - ťažký, heavy rok
Uplynulých dvanásť víťazov nášho výročného rebríčka pochádzalo buď z anglofónnych krajín alebo z metalu zasľúbenej Škandinávie. Ročník trinásty na mapu víťazných krajín pripichol francúzsku vlajku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Uplynulých dvanásť víťazov nášho výročného rebríčka pochádzalo buď z anglofónnych krajín alebo z metalu zasľúbenej Škandinávie. Ročník trinásty na mapu víťazných krajín pripichol francúzsku vlajku.
V poslednom čase si zrejme hlavne „veteráni scény“ všimli, že sa na metalové Slovensko tak trochu vrátilo to, čo sme kedysi poznali a vyhľadávali pod menom fanziny.
Death metalu, zvlášť toho brutálnejšieho, stále vzniká viac, než koľko človek stíha/chce počúvať (pred 20 rokmi sa pritom skoro zdalo, že žánru už z kešene trčí parte)...
Brutalček je pre mňa každoročne najkrajšia dovolenková destinácia. Štyri intenzívne dni plné hluku, špiny, divotvorných ľudí, úsmevov, radosti, skvelej energie a dobrej nálady.
Od začiatku roku povychádzalo rozhodne viac BDM nahrávok než o koľkých si tu teraz prečítate, ale osobne ma v rámci menej skloňovaných spolkov práve tieto zaujali až tak...
Slovenský východ bol v death metale dlhé roky silný vysoko nad domáce pomery, a aj keď je tu najväčší rozmach kovu smrti zrejme už minulosťou, stále sa nájdu ľudia...
Festival Jeden svět je akcí, na kterou je v mnoha ohledech spoleh. Spoleh v tom smyslu, že každoročně nabídne mnoho dokumentů, které v divácích spolehlivě rozdmýchají emoce...
Dnešný špeciál je venovaný klasickému, alebo ak chcete, old school death metalu. Najprv dostanú priestor aktuálne novinky starých majstrov, starších než niektorí ich poslucháči.
Rok 2015 bol rokom silných príbehov, jeden z nich prináša aj náš album roka. Steven Wilson a jeho „Hand. Cannot. Erase.“ s parádnymi skladbami, fantastickými inštrumentálnymi a aranžérskymi výkonmi - dokonalé zvukové svedectvo o našej dobe plné lásky...
Minule sme tu mali death metal stavajúci v prvom rade na brutalite, teraz si dáme pár vzoriek takého, v ktorom sa v zvýšenej miere dbá aj na technické podanie a skladateľskú prešpekulovanosť.
O brutálny death v súčasnosti fakt núdza nie je, vlastne by menej bolo viac, keďže prísť s niečím novým sa ani nedá a von lezie kopa kadejakého priemeru.
Festival Made Of Metal se díky svým dvěma zdařile proběhnuvším ročníkům výrazně zapsal na tuzemskou mapu rockových festivalů a poznámku do kalendáře si příští rok hodlaly učinit tisícovky našich a stovky zahraničních fanoušků.
Od poľských Godz Of War Productions prišiel už pred časom ďalší balíček s kapelami, ktoré síce nie sú svetoznáme, do sveta sa však môžu pustiť bez bázne a hany.
Události z letošního srpna, které tolik zvířily vody v do té doby poměrně poklidně plynoucí citronovské existenci, jistě nenechaly v klidu nikoho, kdo měl kdy kapelu v oblibě.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.