VAN HALEN - Hřmotný kolos Van Hagar - profil diskografie 2/2
Rozkol uvnitř VAN HALEN vyvrcholil na jaře roku 1985 vyhozením diamantového Davea neboli Gigola (jak si s oblibou David Lee Roth nechal říkat).
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Rozkol uvnitř VAN HALEN vyvrcholil na jaře roku 1985 vyhozením diamantového Davea neboli Gigola (jak si s oblibou David Lee Roth nechal říkat).
První polovina sedmdesátých let je v plném proudu a po klubech kalifornské Pasadeny už dovádí kapela MAMMOTH...
Že nás to jen nenapadlo dřív! Každý rok vás zde na tomto místě zavalujeme redakčními žebříčky, snažíme se tvořit průměr napříč pestrým vkusem redaktorů tohoto serveru...
Čo spravilo s celoredakčným vkusovým prienikom rozšírenie o šiestich nových hlasujúcich (a vypadnutie niekoľkých doterajších mien)? Takmer nič. Víťazstvo MASTODON vo Valhalle 2011 neprekvapí...
Cesta poměrně zánovním minibusem směřující ven z rušného Ramalláhu se začíná, poté co odbočíme z hlavní tepny vedoucí do Nábulusu, čím dál více klikatit a zužovat.
Jak známo, boom funk metalu, vzedmutý na sklonku osmdesátých let, měl velmi krátké trvání. Osobně jsem však patřil k těm posluchačům, kteří tento subžánr nějakým způsobem adorovali a přišel jim sympatický...
Je zajímavé a úsměvné zároveň sledovat, kterak příklad Mustafy Kemala Atatürka láká takřka celý blízkovýchodní region...
Letošní ročník 46. MFF Karlovy Vary byl silný, po čertech silný. Na tom jsem se shodl s ctěnými kolegy, kteří ve městě minerálních pramenů a nemovitostí na prodej doslova vyrůstali.
Poslední díl pobaltského deníku je ve znamení Heliosphere festivalu v Tallinnu, dlouhých celodenních a celonočních přejezdů Lotyšskými temnými hvozdy...
Další díl Pobaltského deníku bude o tom, jak jsme téměř nestihli koncert v Kaunasu, jak jsme řešili nefungující baterku do auta a zcela jistě i o tom...
Myslím, že celý nápad vyrazit na sever vznikl jedné letní noci před klubem v blízkosti kostela Sv. Mikuláše v Chebu, kde kluci z FIVE SECONDS TO LEAVE odpálili pokoncertního špeka.
Ian Curtis patrí k tým významným samovrahom, ktorých smrť stála na začiatku, nie na konci čohosi, hoci film Control (2007) Antona Corbijna spolieha najmä na vzdelaného diváka...
Festival Jeden svět tvoří už tradiční položku v našem filmovém kalendáři. I jeho letošní soupiska byla nesmírně pestrá a silná a shlédnout alespoň polovinu plánovaných snímků se nakonec (opět) stal úkolem nemožným.
Kdybych měl alespoň některý ze svých pokusů o cestopisný článek pojat jako souhrn doporučení k návštěvě určité země, v případě Sýrie by ten seznam atraktivních lokalit byl nesmírně dlouhý.
Není to až takové bahno, jak bych čekal. Přehnaně uhlazenou produkci ale také nečekejte. Brutální death metal tradičnějšího ražení nabídne však dostatek záchytných bodů pro setrvání ve společnosti této nahrávky a vlastně k tomu pomáhá i ten "čistý" zvuk.
Jerry Cantrell stárne. Z jeho hudby je to cítit. Energii a drive se často snaží nahradit nonšalancí a ladností. Nemusí to být na škodu, jen je třeba přijmout fakt, že zde už to prostě není grunge. Z toho zbyly jen typické vokální manýry. A i to jen občas.
Instrumentální psychedelic postrock, místy s veselejší funky atmosférou, ale též brousící i temné nervní polohy. Je to jako procházka nočním městem, kde na hlavní třídě bují bezstarostný karneval, zatímco v postranních uličkách číhají krvelační trollové.
Opravdu elektrizující dílo, při kterém mi vstávají chlupy na těle. Vlastně je to úplně debilní elektronický galimatyáš, ale ta atmosféra, ta atmosféra.
Podzimní nápor zajímavých doom/death metalových nahrávek pokračuje. Tohle je jako návrat do undergroundu devadesátých let. Zastřený, špinavý zvuk. Kráska a zvíře. Hřbitovní atmosféra za bezměsíčné noci.
Další kapela se 4 křížky na krku a jen s několika málo řadovkami na kontě. Tato přichází po 20 letech a nelze od ní očekávat žádné novoty. Pěkně postaru zahraný thrashový sekec nabídne zručně seskládanou kolekci, která potěší a krev rozproudí.
Švédi stále chytajú za chvost svoj dávny majstrštyk "Deathrace King". Je skvelé, že hrajú, skladajú, koncertujú, ale tá fazóna spred takmer štvrťstoročia je proste nedostihnuteľná.