Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ačkoliv se i v tvorbě Démovy domovské kapely ZNOUZECTNOST od jisté doby pravidelně prosazovaly folkové vlivy, výrazný krok tímto směrem udělal tento (předem se omlouvám za následující zprofanované slovo) kultovní muzikant až s vlastním projektem DÉMOPHOBIA.
Touha po dokonalém a věrném zvuku je alfou a omegou poslechu hudby snad už od okamžiku, kdy byl představen první přístroj umožňující přenést zážitek z koncertního sálu do lidských příbytků.
Je načase urobiť poriadok v najnovších úlovkoch zo sveta brutálneho death metalu. Tu sú prvé za spomenutie stojace výsledky.
Tři snímky, které zaujaly na festivalu lidskoprávních filmů Jeden svět. Dva filmy o postavení žen v arabském světě, bez patetického feministického oparu...
V novembri minulého roku vyšlo split CD dvoch skôr v hlbšom undergrounde známych a v rámci svojich domácich scén už „zaslúžilých“ deathmetalových bánd.
Po letech tady opět máme náš skromný zápisník z filmového festivalu Febiofest. Spektrum shlédnutých kusů je opět velice široké a obsahuje jak snímky z pro nás stále exotických filmařských zemí (Maroko...
Je velice ošidné hned v nadpisu článku deklarovat žánrovou vyhraněnost hudby, o které chce pojednávat. S hudebními styly je to prostě svízel...
Dá sa súhlasiť s tým, že brutálny death metal sa ako subžáner sformoval v Spojených štátoch, a to už pred vyše dvoma dekádami – ak sú pre vás prvé nahrávky CANNIBAL CORPSE...
Krajina na juhozápadnom pobreží juhoamerického kontinentu mi je sympatická už preto, že počas 250 rokov španielskeho koloniálneho panstva si získala prezývku „cintorín Španielov“.
Od Pyrenejí po Gibraltar boli dobrých deathmetalových kapiel odjakživa mraky, už 90. rokoch to tam po tejto stránke bolo zrelé na pripojenie k Spojeným štátom...
Vzpomínat na teplický MOTORBAND je poměrně těžká věc. Krom toho, že s mnohými peripetiemi a změnami v nástrojovém obsazení vydržel až dodnes (a terminus technicus „vzpomínat“ tudíž prakticky není na místě)...
Pre našinca bolo vždy ťažké priznať, že pupkom pivnej zemegule nemusí byť domovina. Bez načínania najmenších debát spochybňujúcich medzinárodný dopad plzeňského piva na chmeľový svet treba uznať...
Človek fakt nemusí byť rusofil na to, aby uznal, že ak sa Rusi pustia do hrania brutálneho death metalu, dosť často to stojí za to. Minule ako príklad poslúžili moskovskí Čoskoro ako príklad poslúžia KATALEPSY a ich nový album.
Pro mnohé konečně přichází řada i na kytarovou muziku. I v této oblasti nebyl uplynulý rok skoupý na hodnotné nahrávky.
Vtipné intro je naozaj iba začiatok skvelého zážitku, ktorý nám opäť pripravili odviazaní a radostní Švédi. Tento let do Taškentu je naozaj veľká paráda. Vzletné melódie, príjemná atmosféra - hodinka uletí ako nič. Opäť raz nesklamali!
První deska po návratu Bobby Lieblinga z vězení potvrzuje teze o starých psech a nových kousích. Pro alespoň s nějakou starší nahrávkou obeznámené jedince album moc novinek nepřinese, na druhou solidní standard temného rocku/doomu ze staré školy potěší.
Hitový generátor sice pořád pracuje, ale už se z něj bez pravidelné údržby trochu kouří. Švédové opět natahují stopáž až někam k jedné hodině a to se hlavně ke konci nahrávky už dost projevuje. Stále příjemný poslech, ale trhlinky se postupně zvětšují.
Pohrobci skvělých GLACIATION se vrací po dlouhé dekádě s půl hodinou obtížně zařaditelného post BM, který oproti původní kapele působí podstatně lyričtějším, křehčím dojmem. Zároveň je to opět výzva pro posluchače propracovat se do téhle fascinující vize.
Lovecraftiánští heraldi otevírají dveře do dalšího studeného a nepřátelského vesmíru, který vás omotá chapadly plíživých riffů a sonickými horami šílenství. Náročný, ale nesmírně povznášející hodinový boj s monstry na pomezí BM, DM a doomu.
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
U retro hevíků je klíč jednoduchý: buď to kopne, nebo ne. U těchto Švédů je situace ihned jasná. Příjemně dobový zvuk, přesvědčivý projev, jednoduché háky a príma veteránská atmosféra. Výsledkem je žánrově trve kolekce, kterou člověk vděčně vdechne.