METAL VALHALLA 2012 - a čo staré, obhájilo.
Ak by sme mali zhodnotiť rok 2012 úplne okresane a zjednodušene slovom "dobrý" alebo "zlý", rozhodne bol dobrý. Už po jeho prvom kvartáli kdesi na našom fóre odznelo...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ak by sme mali zhodnotiť rok 2012 úplne okresane a zjednodušene slovom "dobrý" alebo "zlý", rozhodne bol dobrý. Už po jeho prvom kvartáli kdesi na našom fóre odznelo...
Extrémna hudba sa zďaleka neodohráva len v priestore severoamerického kontinentu a Európy, to myslím už došlo snáď aj blahoslaveným chudobným duchom.Japonsko...
Stranou bratislavského centra (a konkurenčních minipivovarů), v nepříliš romantickém sousedství rušné výpadovky, stojí od roku 2010 Patrónsky pivovar.
Z té spousty důvodů, které mluví pro opětovnou návštěvu Turecka lze jen těžko vybrat nějaký vysloveně dominantní.
V priebehu pár týždňov sa u mňa zišli tri nahrávky kratšieho formátu, dve z Poľska a jedna domáca. Keďže majú náhodou zhodnú abecednú i štýlovú postupnosť...
Bavorské město Regensburg je velice dobrým příkladem citlivého a především schopného přístupu k podpoře turismu. Starobylé centrum, jež bylo zapsáno na seznam historického dědictví UNESCO teprve v roce 2006 žije po celý rok pestrým životem.
Jezdit do Karlových Varů objevovat nové zajímavé tvůrce se mi zdá každý rok zbytečnější a zbytečnější. Těch několik málo soutěžních hazardů se letos opět krutě vymstilo a všechno pozoruhodné se rekrutovalo z řad filmů...
Devadesátá léta nezačala pro KISS vůbec optimisticky. Na konci probíhajícího turné uskutečněného k podpoře poslední řadovky („Hot In The Shade“) byl totiž Ericu Carrovi diagnostikován zhoubný tumor na srdci.
Neděle 23.10. 2011, 2:45 hod., Rivne To nebyl koncert, to bylo šílenství!!! Myslím, že tak rozběsněné lidi jsem ještě nezažil.
Pára stoupající v mrazivém jitru od úst horkokrevné smečky barbarů navlečených do kožešin a obtěžkaných dvouručními meči a těžkými řemdihy, zatuchlá tíha visící ve vzduchu ztmavlém od korun ve větru se pohybujících lesních velikánů a dokonale organizovaná a neodvratná smrt...
Sobota 22.10. 2011, 9:56 hod., Podkarpatská Rus Za námi jsou hranice. Otevřeně přiznávám, že když jsme vjížděli do míst...
Okolnosti vzniku miniturné jsou někdy neuvěřitelnou shodou náhod a podivuhodností. Před létem se mi kluci z prešovské promotérské skupiny „Diamantová Pečinka“ svěřili...
Problémy s Acem narostly v průběhu roku 1982 do takové míry, že nebylo možné s ním nadále počítat pro potřeby kapely. Navíc předchozími prodejními neúspěchy stále dezorientovaní KISS nějak nemohli najít svůj nový hudební směr.
Snad se všichni shodneme, že v tomhle díle dostanou prostor alba, která v diskografii KISS spadají do jejich nejvíce experimentálního období, ať už tedy jde o jejich čtyři sólovky...
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.