KISS - Králové nočního světa - Profil diskografie 2/5
Na vrcholcích slávyV letech 1976 a 1977 vypukla okolo KISS horečka jakou Spojené státy nepamatovaly snad od doby nástupu legendárních chlapců z Liverpoolu...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Na vrcholcích slávyV letech 1976 a 1977 vypukla okolo KISS horečka jakou Spojené státy nepamatovaly snad od doby nástupu legendárních chlapců z Liverpoolu...
O legendární americké kapele KISS už se za bezmála čtyřicet let popsaly tuny papíru, takže je jasné, že nějaké detailní převyprávění její historie není na našich stránkách zapotřebí.
Rozkol uvnitř VAN HALEN vyvrcholil na jaře roku 1985 vyhozením diamantového Davea neboli Gigola (jak si s oblibou David Lee Roth nechal říkat).
První polovina sedmdesátých let je v plném proudu a po klubech kalifornské Pasadeny už dovádí kapela MAMMOTH...
Že nás to jen nenapadlo dřív! Každý rok vás zde na tomto místě zavalujeme redakčními žebříčky, snažíme se tvořit průměr napříč pestrým vkusem redaktorů tohoto serveru...
Čo spravilo s celoredakčným vkusovým prienikom rozšírenie o šiestich nových hlasujúcich (a vypadnutie niekoľkých doterajších mien)? Takmer nič. Víťazstvo MASTODON vo Valhalle 2011 neprekvapí...
Cesta poměrně zánovním minibusem směřující ven z rušného Ramalláhu se začíná, poté co odbočíme z hlavní tepny vedoucí do Nábulusu, čím dál více klikatit a zužovat.
Jak známo, boom funk metalu, vzedmutý na sklonku osmdesátých let, měl velmi krátké trvání. Osobně jsem však patřil k těm posluchačům, kteří tento subžánr nějakým způsobem adorovali a přišel jim sympatický...
Je zajímavé a úsměvné zároveň sledovat, kterak příklad Mustafy Kemala Atatürka láká takřka celý blízkovýchodní region...
Letošní ročník 46. MFF Karlovy Vary byl silný, po čertech silný. Na tom jsem se shodl s ctěnými kolegy, kteří ve městě minerálních pramenů a nemovitostí na prodej doslova vyrůstali.
Poslední díl pobaltského deníku je ve znamení Heliosphere festivalu v Tallinnu, dlouhých celodenních a celonočních přejezdů Lotyšskými temnými hvozdy...
Další díl Pobaltského deníku bude o tom, jak jsme téměř nestihli koncert v Kaunasu, jak jsme řešili nefungující baterku do auta a zcela jistě i o tom...
Myslím, že celý nápad vyrazit na sever vznikl jedné letní noci před klubem v blízkosti kostela Sv. Mikuláše v Chebu, kde kluci z FIVE SECONDS TO LEAVE odpálili pokoncertního špeka.
Ian Curtis patrí k tým významným samovrahom, ktorých smrť stála na začiatku, nie na konci čohosi, hoci film Control (2007) Antona Corbijna spolieha najmä na vzdelaného diváka...
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.