KINO_LOG - JEDEN SVĚT 2011
Festival Jeden svět tvoří už tradiční položku v našem filmovém kalendáři. I jeho letošní soupiska byla nesmírně pestrá a silná a shlédnout alespoň polovinu plánovaných snímků se nakonec (opět) stal úkolem nemožným.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Festival Jeden svět tvoří už tradiční položku v našem filmovém kalendáři. I jeho letošní soupiska byla nesmírně pestrá a silná a shlédnout alespoň polovinu plánovaných snímků se nakonec (opět) stal úkolem nemožným.
Kdybych měl alespoň některý ze svých pokusů o cestopisný článek pojat jako souhrn doporučení k návštěvě určité země, v případě Sýrie by ten seznam atraktivních lokalit byl nesmírně dlouhý.
Ačkoliv jsme si za ty roky zvykli na celý ten pravidelný koloběh hudebního průmyslu, na všechny ty trendy, které s velkým jásotem přicházejí, aby se kolem nich vše po několika málo letech hroutilo...
Devatenáct filmových titulů, které jsem viděl v roce 2010 a které by vás neměly minout. Rok se s rokem sešel a ten kůň ještě neodešel. Ano, jsem tu zas a se mnou i můj bilanční Kino_log.
Strastiplná cesta osmdesátými lety poznamenaná rozchodem a soudní tahanicí s Bronze Recordings, nepříliš výhodným přestupem ke stejně vykutáleným GWR (obě vydavatelství na tři roky po rozchodu s MOTÖRHEAD prakticky zabraňovala kapele cokoliv nahrát)...
Pozoruhodná kariéra Lemmyho Kilmistera coby nezdolného rockového barda, který se stal za těch pětatřicet let u MOTÖRHEAD doslova synonymem opravdovosti a zanícení pro surový rock ´n´ roll...
Recenzie nórskych SHINING nesú na Metalopolise v názve dodatok "(Nórsko)", to aby sa nám v systéme nezliali s recenziami ich švédskych rovnomenných kolegov.
Šesté pokračování festivalu asijského filmu se neslo ve znamení změn. Zatímco předchozí ročníky se vždy soustředily na tvorbu konkrétní země, letošní třídenní festival přinesl zajímavě pojatý výběr novinek předních režisérů z Číny...
Třetí nejsilnější kinematografie na českém trhu. 8 českých měst. 40 celovečerních filmů. 13. ročník. Statistiky dalšího Festivalu francouzského filmu jsou opravdu úctyhodné a není to jen v číslech – pro milovníky francouzských filmařů a koprodukčních projektů se mezi 25.
Ani se nechce věřit tomu, že letos se brány festivalu Brutal Assault otevřou už popatnácté. Za poslední roky jsme si už zvykli na pravidelný přísun velkých jmen současné metalové scény a nejinak tomu bude i letos.
Že bude tento podnik více než kontroverzní, bylo jasné už před sedmi lety, kdy se v hlavách lidí z vídeňské MAK zrodil nápad uspořádat výstavu severokorejského výtvarného umění.
Čtvrtek 8. červencePříjemný chlad dlouho nevydržel. Počasí jakoby ladilo formu na příjezd báťušky Nikity a jeho slunečního eposu. Jenže do očekávané tříhodinové epopeje ještě jeden den zbývá...
Pondělí 4. července Ochladilo se nám. Ve všech bankomatech došly peníze. Koše přetékají, projekce také. V Teplé plave něčí stan. Vary bublají na plno.
Tak už je to zase tady. Švarná ruská elita lokající minerálku a vykupující vkusné kožešinové modely, špičaté botky z krokodýla a domy z 18. století byla po roce opět zahnána do kouta vojskem baťůžkářů...
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.