DEMONADÍLKA - červenec 2007 II.
Přání nenechat vás čekat na další díl demonadílky tak dlouho jako na ten minulý jsem si vzal za své, a tak vás v krátkém časovém sledu zvu znovu na malou procházku tuzemskými garážemi a zkušebnami.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Přání nenechat vás čekat na další díl demonadílky tak dlouho jako na ten minulý jsem si vzal za své, a tak vás v krátkém časovém sledu zvu znovu na malou procházku tuzemskými garážemi a zkušebnami.
Po několika měsících jsme zpět s naší již tradiční náloží recenzí demonahrávek pocházejících z tuzemských luhů a hájů. O tom, že jejich přísun neustává ani během okurkové sezóny...
V pořadí již devátý ročník kultovního festivalu Obscene Extreme klepe na dveře. Po letech jsme tady opět s naším malým průvodcem, jehož součástí jsou zevrubné informace o letošním klání a rovněž i rozhovor s jeho pořadatelem – Čurbym z Obscene Productions.
Tři roky očekávané novinkové album W.A.S.P., nazvané nekompromisně „Dominator“, vychází právě v těchto dnech u Demolition Records. A proto přijměte prosím mé letmé ohlédnutí za všemi jejich staršími studiovými počiny...
Tentokráté co do počtu zrecenzovaných nahrávek velmi bohatá Demonadílka se vám hlásí už potřetí. Poprvé jsme se v rámci těchtou souhrnných článků, ve kterých se zabýváme demonahrávkami zaslanými naší redakci...
V sobotu 17. března byly v ostravské ČEZ Aréně již po šestnácté rozdány sošky Andělů, tedy ocenění Akademie populární hudby, jak jinak než za aktuálně prošlý rok 2006.
Všetky druhy umenia majú v každej historickej dobe svojich vrcholných predstaviteľov. Nie inak je to s metalovou hudbou. JUDAS PRIEST a IRON MAIDEN na začiatku osemdesiatych rokov...
EXPLOSIONS IN THE SKY a MONO, dvě uznávané veličiny z různých koutů světa pojí nejen stylová spřízněnost, ale také jméno vydavatele, který v roce 2006 oslavil již deset let své existence.
Rok se s rokem sešel a nadešel čas na bilancování. Ze změti čísel se vynořil žebříček, který máte možnost zhlédnout níže. Zdá se, že v uplynulém roce zaujala rovným dílem tradičnost i moderna...
Letošní sezóna se pomalu blíží ke svému konci, proto je nejvyšší čas opatrně nahlédnout do poličky s promo materiály a následně vyrovnat pozapomenuté dluhy.
Podruhé se vám hlásíme s naší pravidelnou dávkou (d)emocí. Po krátké odmlce jsme pod tlakem obsahu naší redakční schránky nuceni vám opět nabídnout několik recenzí demonahrávek z českých a slovenských krajů.
Neděle, 1. října 2006 – Madona (Lotyšsko), Tartu (Estonsko), Narva (Estonsko)Cestou z lotyšské Madony směrem na sever, k hranici s Estonskem mi několik prvních minut „zpříjemňovala“ nefalšovaná baltická mlha.
Možná jste si všimli zprávičky ve včerejším MP Heraldu. PRAGOKONCERT BOHEMIA, a.s. (dále „Pragokoncert“) naší redakci odmítla udělovat akreditace na jí pořádané akce.
Další várka promáčů čítá čtyři kousky. Od kytarového běsnění po hmatníku strunné milenky, přes hard rock v klasicky rozervané slupce a dospělácky orientovanou citovkou...
Po pěti letech alespoň EP. Australané DISENTOMB přinášejí BDM, při kterém se musí přemýšlet. Občas žánrová klasika, občas disso proložka, občas silná melodie a k tomu vyšší skladatelské IQ. Trocha DEFEATED SANITY a trocha ULCERATE. A taky fajn basička.
Temná hudba na pomezí doom, stoner a sludge metalu. Tito Lotyši si to nijak nekomplikují, často nechávají vyznít každý riff, každou notu, ať už v hrubých doomových kilech, kvičících disonancích či jemných postrockových vyhrávkách. Tady se hraje na emoce.
Není to až takové bahno, jak bych čekal. Přehnaně uhlazenou produkci ale také nečekejte. Brutální death metal tradičnějšího ražení nabídne však dostatek záchytných bodů pro setrvání ve společnosti této nahrávky a vlastně k tomu pomáhá i ten "čistý" zvuk.
Jerry Cantrell stárne. Z jeho hudby je to cítit. Energii a drive se často snaží nahradit nonšalancí a ladností. Nemusí to být na škodu, jen je třeba přijmout fakt, že zde už to prostě není grunge. Z toho zbyly jen typické vokální manýry. A i to jen občas.
Instrumentální psychedelic postrock, místy s veselejší funky atmosférou, ale též brousící i temné nervní polohy. Je to jako procházka nočním městem, kde na hlavní třídě bují bezstarostný karneval, zatímco v postranních uličkách číhají krvelační trollové.
Opravdu elektrizující dílo, při kterém mi vstávají chlupy na těle. Vlastně je to úplně debilní elektronický galimatyáš, ale ta atmosféra, ta atmosféra.
Podzimní nápor zajímavých doom/death metalových nahrávek pokračuje. Tohle je jako návrat do undergroundu devadesátých let. Zastřený, špinavý zvuk. Kráska a zvíře. Hřbitovní atmosféra za bezměsíčné noci.