Pobaltí 2006 - Podzimní cesta na východ - díl II
Den čtvrtý - středa, 27. září 2006 - Klaipéda, Kuronianský výběžek, Kaunas (Litva)S nechutí vypínám zvonící budík mobilního telefonu a s ještě větší nechutí vstávám...
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Den čtvrtý - středa, 27. září 2006 - Klaipéda, Kuronianský výběžek, Kaunas (Litva)S nechutí vypínám zvonící budík mobilního telefonu a s ještě větší nechutí vstávám...
Tak už to chodí, že některé nápady vzniknou velice spontánně. Je sice pravdou, že tři pobaltské země jsem chtěl navštívit už dlouho, ale nepředpokládal jsem...
CEMETERY OF SCREAM – The Event Horizon (Metal Mind Productions 2006) Po poměrně dlouhé odmlce se CEMETERY OF SCREAM vrací s novou nahrávkou, o níž lze již na úvod říci...
Když se resty nahromadí, je potřeba jim pustit žilou. Tak jak se stalo už s demonadílkou, dočkáte se čas od času i shrnujících recenzí na vícero promo nahrávek v jednom článku.
Časy se mění. Změnil se i pohled Bruce Dickinsona neschopného si na začátku devadesátých let najít v metalu, potažmo v IRON MAIDEN, něco pozitivního. Experimenty s rockem a grungem přece jen pominuly.
Další ročník festivalu BRUTAL ASSAULT se nezadržitelně blíží, a tak jsme si pro vás připravili krátká zamyšlení jednotlivých redaktorů nad blížící se akcí.
Demonadílka anebo co redakční schránka dala je našim novým a snad i pravidelným exkursem do světa domácí "garážové" scény. Jelikož proud nových demonahrávek ve svém toku ani trochu nepolevuje...
Počátkem letošního května má po neuvěřitelných šestnácti letech vyjít nové řadové album švýcarských CELTIC FROST. Proto vezměte tuto letmou rekapitulaci jako předběžné navnadění na dlouho očekávaný novinkový kotouč této bezesporu legendární formace.
Po dvou „ne-přátelských“ zápasech mezi týmy Metalopolis a Marastjakcyp se pořadatelům těchto střetnutí vnukla myšlenka uspořádat turnaj, kde by své fotbalové schopnosti a kvality porovnalo více týmů metalového UG...
Následující text byl redakci dodán jakožto recenze filmu Rafťáci. Po bouřlivé debatě v anarchistických kroužcích, několika politických krizích, verbálních rvačkách a vržených dlažebních kostkách jsem se rozhodl jej sice zveřejnit...
Také nesnášíte vtipy? Humor je vám z duše odporný a opravdu nechápete, proč má být zrovinka prvního dubna držen jakýsi apríl? Pak jste tu na správném místě.
V současné záplavě všelijakých anket, žebříčků popularity a TOP hitparád nemůže stát stranou ani náš magazín, takže tady je výběr těch nejlepších desek roku 2005 z pohledu jednotlivých redaktorů Metalopolis.
Na přelom listopadu 2005 se česká fotbalová veřejnost mohla těšit na dva nejočekávanější zápasy roku. Většina takových těch povrchních fandů byla zvědava na barážový duel naší reprezentace s Norskem...
A je to tady. Rok 1993 je pro IRON MAIDEN rokem velkých změn. Opouští je veleznámý a veleslavný Bruce Dickinson a Maidni jsou nuceni se pustit na tenký led rizika povolání.
Finové ASHEN TOMB sází na old school death metal a čerpají jak z evropské, tak zaoceánské školy. "Ecstatic Death Reign" je doslova protkáno nejrůznějšími háčky, které posluchače drží neustále ve hře. Tyhle kvalitní recepty můžete louhovat do nekonečna.
Po pěti letech alespoň EP. Australané DISENTOMB přinášejí BDM, při kterém se musí přemýšlet. Občas žánrová klasika, občas disso proložka, občas silná melodie a k tomu vyšší skladatelské IQ. Trocha DEFEATED SANITY a trocha ULCERATE. A taky fajn basička.
Temná hudba na pomezí doom, stoner a sludge metalu. Tito Lotyši si to nijak nekomplikují, často nechávají vyznít každý riff, každou notu, ať už v hrubých doomových kilech, kvičících disonancích či jemných postrockových vyhrávkách. Tady se hraje na emoce.
Není to až takové bahno, jak bych čekal. Přehnaně uhlazenou produkci ale také nečekejte. Brutální death metal tradičnějšího ražení nabídne však dostatek záchytných bodů pro setrvání ve společnosti této nahrávky a vlastně k tomu pomáhá i ten "čistý" zvuk.
Jerry Cantrell stárne. Z jeho hudby je to cítit. Energii a drive se často snaží nahradit nonšalancí a ladností. Nemusí to být na škodu, jen je třeba přijmout fakt, že zde už to prostě není grunge. Z toho zbyly jen typické vokální manýry. A i to jen občas.
Instrumentální psychedelic postrock, místy s veselejší funky atmosférou, ale též brousící i temné nervní polohy. Je to jako procházka nočním městem, kde na hlavní třídě bují bezstarostný karneval, zatímco v postranních uličkách číhají krvelační trollové.
Opravdu elektrizující dílo, při kterém mi vstávají chlupy na těle. Vlastně je to úplně debilní elektronický galimatyáš, ale ta atmosféra, ta atmosféra.