FIELDS OF THE NEPHILIM - Hořkosladké slzy gothic rockových kovbojů
Obdiv, nekritické nadšení, ale i pohrdání a obviňování z kýčovitosti, to vše si v minulosti vysloužila jedna z legend gothického rocku, parta vedená svérázným Carlem McCoyem.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Obdiv, nekritické nadšení, ale i pohrdání a obviňování z kýčovitosti, to vše si v minulosti vysloužila jedna z legend gothického rocku, parta vedená svérázným Carlem McCoyem.
Finsko bylo na samém počátku osmdesátých let zemí pro rockovou muziku velmi netradiční, exotickou a fakt, že se tenkrát několika dvacetiletým klukům podařil hudební průlom nejen na Britských ostrovech...
Poznáte to, raz za čas sa to stane každému. Záplava núl a jednotiek na vašom harddisku číta tisíce rarít a kompletných diskografií všetkých zásadných kapiel za posledných 20 rokov.
Pri hrabaní sa na internete som natrafil na správu z tábora poľských SCEPTIC o tom, že momentálne pripravujú nový album s názvom „Internal Complexity“.
Rok 1990 nebyl jen přelomem desetiletí, ale i další mírným schůdkem v historii IRON MAIDEN. Tentokrát ovšem schůdkem dolů. Sinusoidy života se projevují i u heavymetalových veličin a britská pětka je toho jasným důkazem.
Tak. Neuplynulo mnoho řádek od mé pitvy pověstného „The Number of the Beast“ a na přetřes přichází další z titulů IRON MAIDEN, na který si v od(p)borné kritice nikdo nedovolí otevřít hubu.
Personální rošády už v minulosti potopily hodně kapel. Stačí vzpomenout na idylické vztahy v DEEP PURPLE (odkazuji tu na ně často, takže bych nerad vyprovokoval dojem...
Víte, co vznikne zkřížením energie SEX PISTOLS a hudební preciznosti DEEP PURPLE? Heavy metal. Takže vlastně IRON MAIDEN. Asi si říkáte, jaký má smysl psát o téhle vlajkové lodi heavy metalu 80.
Zborcený svět lidských bolestí, niterných traumat, šílených snů a představ byl odedávna inspirací k vytváření fantastických paralelních světů zrůd a monster...
Vážení milí čitatelé. Jakožto redakční psycholog (pozn. autora - Jak vidíte, psychologie není jen progresivním výdobytkem skupiny METALLICA, nýbrž dobovou nutností a nedělitelnou součástí metalu jako takového a stejně tak i jeho periodik.
Vzhledem k tomu, že naše redakce neustále čelí kritice z mizivé podpory UG, která se mnohokráte transformuje v nařčení o našem škodlivém působení vůči domácí metalové scéně...
O trinástom kroku... 16. septembra 2003 konečne vychádza druhý album A PERFECT CIRCLE, nazvaný „Thirteenth Step“ („Trinásty krok“). Nová zostava sľubuje kvalitu...
Bež, nechaj sa viesť túžbou, sexuálna bytosť.Vraz ho tam ako čepeľ do srdca,Bez svedomia, s jedným motívom...Ukojiť prázdnotu. („The Hollow“) O začiatkoch Prvá „hudobná“ práca Billyho Howerdela (nar.
SORELA i socialistická společnost patří k oblíbeným tématům, přičemž pomalu přestávají být lehce humornou kuriozitou (nejen) československou a dostává se jim i zasvěcené analýzy.
Nevyzpytatelná deska. Základem je death/grind, ale od toho se KNOLL rádi odklánějí směrem k jiným žánrům. Z nich mě přitahuje zejména experimentální death, ze kterého kape odporný sliz PORTAL. A zoufalé skřípění trubky také nepůsobí zrovna konvenčně.
Finové ASHEN TOMB sází na old school death metal a čerpají jak z evropské, tak zaoceánské školy. "Ecstatic Death Reign" je doslova protkáno nejrůznějšími háčky, které posluchače drží neustále ve hře. Tyhle kvalitní recepty můžete louhovat do nekonečna.
Po pěti letech alespoň EP. Australané DISENTOMB přinášejí BDM, při kterém se musí přemýšlet. Občas žánrová klasika, občas disso proložka, občas silná melodie a k tomu vyšší skladatelské IQ. Trocha DEFEATED SANITY a trocha ULCERATE. A taky fajn basička.
Temná hudba na pomezí doom, stoner a sludge metalu. Tito Lotyši si to nijak nekomplikují, často nechávají vyznít každý riff, každou notu, ať už v hrubých doomových kilech, kvičících disonancích či jemných postrockových vyhrávkách. Tady se hraje na emoce.
Není to až takové bahno, jak bych čekal. Přehnaně uhlazenou produkci ale také nečekejte. Brutální death metal tradičnějšího ražení nabídne však dostatek záchytných bodů pro setrvání ve společnosti této nahrávky a vlastně k tomu pomáhá i ten "čistý" zvuk.
Jerry Cantrell stárne. Z jeho hudby je to cítit. Energii a drive se často snaží nahradit nonšalancí a ladností. Nemusí to být na škodu, jen je třeba přijmout fakt, že zde už to prostě není grunge. Z toho zbyly jen typické vokální manýry. A i to jen občas.
Instrumentální psychedelic postrock, místy s veselejší funky atmosférou, ale též brousící i temné nervní polohy. Je to jako procházka nočním městem, kde na hlavní třídě bují bezstarostný karneval, zatímco v postranních uličkách číhají krvelační trollové.