Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
SORELA i socialistická společnost patří k oblíbeným tématům, přičemž pomalu přestávají být lehce humornou kuriozitou (nejen) československou a dostává se jim i zasvěcené analýzy.
Další rok je pryč a všude kolem je plno bilančních anket, žebříčků či top 10. My samozřejmě nechceme negativně vyčnívat a rovněž přicházíme se stručným zhodnocením roku 2004 z pohledu hudebního.
ŠOK, BOLEST, PRÁZDNOTA„Bývalý kytarista a hlavní pilíř světoznámé metalové kapely PANTERA byl 8.prosince zastřelen přímo na pódiu při koncertě jeho současné formace DAMAGEPLAN ve městě Columbus stát Ohio.
DISSECTION jsou zpět. Pro jednoho zcela ordinární comeback, pro druhého příliš nafouklá bublina, pro třetího zase jen chytrý marketingový tah. Pro přívržence pravého black/death metalu je to ale událost bez nadsázky hraničící se splněným snem.
1995... ANATHEMA vypustila „The Silent Enigma“, UMIERAJÚCA NEVESTA plakala na „The Angel And The Dark River“, miltonovský PARADISE LOST rozprával o „Draconian Times“.
Album „Unquestionable Presence“ vpadlo do světa, který byl nasycený množstvím stylově se často překrývajících, ale i tříštících hudebních produktů. Ze švédského Sunlight Studia a pracek Thomase Skogsberga se do světa dostává prvotina DISMEMBER...
Pro ATHEIST, pardon, stále ještě R.A.V.A.G.E., je rok 1986 okamžikem, ve kterém nacházejí druhého kytaristu Marka Sczawtsberga a na konci roku nahrávají demo „On They Slay“...
Psát v dnešní době pouhý profil dávno mrtvé legendy ATHEIST se mi zdálo poněkud neuspokojivé a tak jsem tento článek pojal i jako připomenutí a oglosování tehdejší především thrashové a deathové scény...
Jednoho sychravého sobotního dopoledne, když nálada nebyla zrovna valná, rozhodl jsem se vedle pouštění alb TYPE O NEGATIVE po mnoha letech otevřít i svůj soukromý archív s překlady zahraničních rozhovorů a článků o této kapele.
Uvědomuji si, že by tenhle článeček svou náplní nejlépe slušel vyfintěnému weblogu, jenže ten zatím Metalopolis nemá, i když i na tomto poli se pomalu začíná blýskat na lepší časy.
Jestliže jsme se v minulých biografiích sveřepě nořili výhradně do hlubin obskurity a procházeli spolu životní osudy vesměs zapomenutých formací, uděláme nyní výjimku a společně nahlédneme do nevyčerpatelné studnice jedné z naprosto nejzásadnějších kapel...
Každý, kdo někdy jen trochu přičichl k vůni temné růže a odhalil třeba jen malé zákoutí temněkovové abstrakce a čistoty stylu, nemohl se nesetkat s pojmem...
Je tomu již poměrně dlouho, co jsme se spolu naposledy procházeli mezi těmito věky sešlými, hrubě tesanými náhrobky a připomínali si zapomenuté epizody z gothenburské historie.
DARK MORDOR... synonymum thrash metalu. Aj tak by sa v krátkosti dala opísať slovenská kapela, ktorá v deväťdesiatych rokoch patrila k našej thrashovej špičke.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.
Finský prog-power metal, který vykresluje kouzelné melodie a nápadité kytarové a hlavně klávesové instrumentální variace. Jde o one-man projekt, to je i kámen úrazu, nevýrazný zpěv spíš ruší a syntetické bicí také nic moc. Škoda, jinak super poslech.