ZÚČTOVÁNÍ S 2023 aneb CO ROK DAL - Anketa napříč scénou I.
Po pár letech tu máme opět bilanční anketu loňského roku, ve které najdeme odpovědi na otázku ohledně nejlepších koncertů a alb z roku 2023.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Po pár letech tu máme opět bilanční anketu loňského roku, ve které najdeme odpovědi na otázku ohledně nejlepších koncertů a alb z roku 2023.
Dvadsiaty(!) výročný rebríček Metalopolis len potvrdil minuloročné slová o jeho cyklickej náture. Zvukomalebná pulzujúca nahrávka.
Polstoročie od vydania jedného z najpredávanejších albumov všetkých čias – 25 až 45 miliónov kusov v závislosti od toho...
Poslední příspěvek do seriálu o deskách roku 2022. Máme tu všehochuť stylů, desky skvělé a lehce zapomenuté...
Na sněhem zavátém obzoru se tyčí hrdý oř s krásnou bílou nevěstou, která sedí na jeho hřbetě. Zlatý seladon mezitím hlasivkami maluje tklivý příběh o ztraceném opeřenci...
Sčítání hlasů do naší tradiční Metal Valhally je v plném proudu a lze předpokládat, že po vyřešení všech protestů budou výsledky zveřejněny jako obvykle na Nový rok.
Jedna odrhovačka praví, že sliby se maj plnit alespoň o Vánocích a já tu mám jeden rest. Je jím seriál...
Po úvodu do halloweenské problematiky nás dnes čeká exkurze přímo na plac, krátká zastávka u legendárního soundtracku...
Ten slavný úvodní záběr má bezmála pět minut. V popředí stojí matně nasvícený dům utopený ve tmě.
Astronaut a psycholog v jedné osobě Kris Kelvin kráčí potemnělou vesmírnou stanicí. Chodby jsou plné bordelu...
Další porce zářijových desek měla původně obsahovat i desku "The Harmony Codex" Stevena Wilsona, ale ta nakonec skončila se samostatnou recenzí.
Je tomu již pár týdnů, co jsme zde rozbalili první z dárků k našemu blížícímu se výročí.
Jako by to bylo včera. Klasická rutina uprostřed týdne. Žádné přehrávání programů, internet nebo vypálený DVD nosič.
Září 2023 bylo i oproti celkem silnému srpnu opravdu výživné. Značnou část těch významnějších alb se podařilo pokrýt recenzemi...
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.