THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Upřímně jsem vždy nadšen, když jednou za čas podobný snímek vznikne. Miluju cesty za pomstou, miluju atmosférické filmy, které dlouho nikam nespěchají a staví na charismatických hrdinech, aby se v druhé polovině zlomily do nelítostného zabíjení. Určitě mě napadá Drive s Goslingem od mistra Refna, které miluju a musím si jej minimálně jednou za rok dát. Fassbender mě v poslední době malinko smůlu na výběr projektů, ale Zabijákem si získal moji opětovnou pozornost. Jinak J.Rose samozřejmě velmi potěšil. Ten chlap má prostě skvělý filmový vkus :)
J. Rose souhlasím tvým názorem na film a děkuji za další z tvých osvěžujících shrnutí souvisejících okolností. Je pravda, že to není strhující, či napínavé, ale spíše takový dokument servírovaný Fincheorovou magnetizující filmařinou. Fassbender mě málokdy zklame a „epizodní” Tilda Swinton byla tím správným kořením před finále. Za mě naprostá spokojenost, a to i s tím, že to nebyl další z řady sobě podobných „pásových“ thrillerů. No a sladce depresivní hudba od THE SMITHS tomu neskutečně sekla.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Vložit diskusní příspěvek