THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
No, nikdy by mě nenapadlo, že by mě tahle Popelka mohla ještě něčím překvapit a vida J. Rose znovu servíruje další ze svých delikátních elaborátů. Teď už to definitivně nebude Popelka, o které jsem na základce o Vánocích sníval, a to ve smyslu "takovou partnerku bych jednou chtěl najít". Veškerá zimní prázdninová aktivita byla odsunuta – i uliční hokeje, to když šla v TV Popelka.
Myslím, že soudruzi ten film jindy než o Vánocích ani nenabízeli, protože jenom v zimě to má tu správnou romantickou atmošku nezkušeného mladí. V létě bych se na to ani nedokázal dívat, chyběla by tomu právě tahle třetí dimenze.
Dekády jsem ten film neviděl, a to mi ho máma kdysi koupila na DVD i pro mé potomky (když už nebyla TV tak předvídatelná bez Aktualit, Cvičme v rytme a Nedělních chvilek poezie a BBS). Moc pěkný čtení, co vyhouplo značnou dávku nostalgie… a potom, S čerty nejsou žerty… ty záporáci tam jsou naprosto luxusní… tak příští sezónu J. Rose, jo. Tohle byl totiž parádní (po) Vánoční dárek. Děkuji.
Pustil jsem si Popelku projistotu znovu včera a zjistil jsem tři věci: Zaprvé S čerty nejsou žerty mám určitě raději. Zadruhé rozhodně má Popelka na pohádku parádní soundtrack :). A zatřetí Stopáž. Je neskutečné kolik děje se dokázalo vměstnat do 88 minut. Některým dnešním filmům nestačí ani 2,5 hodiny aby věrohodně zvládly něco odvyprávět. Popelka šlape jako velmi dobře namazaný stroj. PS: díky zdejšímu rozboru už nikdy nebudu moct koukat na Popelku jako předtím, ta velmi silná ženská postava, která opravdu určuje co, komu, jak a kdy tady zkrátka je. Tohle by klidně mohla být v prapůvodní česká feministická bible :)
Oprava
Kočka na kterou se zapomíná. (Předchozí titulek mi vylepšil mobil.)
Zvuk a jedna kočka některou se zapomíná …
Ještě bych vyzdvihl práci zvukaře. Když porovnate dnešní Netflix, nebo filmy ČT s dabingem je to ploché jak toaletní papír. Zvuku chybí prostor a duše. Nechápu proč se naleje na plátno několik Mega a zabije se všechno šíleným zvukem : /
Ilona Jirotková, kočka v pozadí Popelky. Škoda, že tu nemá alespoň odstaveček : )
Dík moc chlapci.
Vlastně jsem rád, že článek vyšel skoro na silvestra. Končit by se mělo pozitivně, ne? :)
Pekárek: Šíleně smutná princezna je taky moc fajn. Jak nemusím Vondráčkovou (myšleno i po vokální stránce), tak tady ji žeru. Ale nejvíc mě stejně fascinuje Jan Hammer. Nechápu jak mohl v sedmnácti letech napsat a složit všechny ty písničky.
...aj keď som nie trojorieškový fanúšik - je to na mňa príliš sladká medovina (radšej si vychutnám Jakubiskovú Perinobabu) ...žasnem nad studnicou informácii autora takže veľký vďak za ňu!
Trošku překvapivé, stylové a dokonalé!
Stran pohádek se shodneme. K těm, které jsi zmínil, za sebe doplňuju ještě Šíleně smutnou princeznu.
Asi nejméně očekávatelná recenze zde vůbec :-) . Ale moc hezké čtení, jakožto 47 let mladý kmet jsem si to užil, díky.
Bravo. Rose, bravo…… a per sem i jiné než hororové kusy. Skvělá práce👍
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Vložit diskusní příspěvek