THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kvalita epizod
Gratuluji ke skvělé angličtině ! Nedovedu si představit sledovat zrovna takovýto seriál plný všelijaké hatmatilky v originále ...
Ač se považuji za fanouška, stejně mě připadá, že seriál nekriticky hodnotíte ... Napsat, že jsou série (až na tu jednu dvě výjimky skvělé to je za hranou) ... Prvních pár sérií souhlasím, byl scénář skvělý a humor či zajímavé nápady sršely. Ale od třetí/čtvrté série podle mě humoru i hlášek ubývalo, možná nepatrně, ale určitě nebyly STEJNĚ kvalitní. A nové díly, kdy jsem přestal Trpaslíka sledovat odehrávající se v současnosti mě připadali nejen slabší, ale vyloženě trapné, téměř bez humoru.
Musím opět smeknout před autorem, po článku k Červenému trpaslíkovi musím označit za geniální čtivost těchto článků. Jak se říká "Slupnul jsem to jedna báseň." Knižka bude holt chlape nutností :) ... Jinak spousta informací, velmi jsem ocenil rozbor jednotlivých sérií i vývoj. Mě naopak úplně nesedí 5. série a 1. a 6. považuju za nej, ale opravdu je to jako když člověk večer vybírá zda si pustí Predátora nebo Terminátora 2. Zkrátka Trpaslík je skvělý jako máloco co kdy bylo natočeno. Stala se mě loni v květnu taková osobní nepříjemnost a strašná životní událost, kterou nikomu nepřeji a spousta lidí si s ní v minulosti prošla a musela se s ní vyrovnat... po čem myslíte že jsem okamžitě sáhnul. Ano, hoši z Trpaslíka spolehlivě léčí na duši a ty postavy jsou úžasné. V Trpaslíkovi člověk najde odpočinek, pohlazení a hlavně dostatek kvalitního humoru.
Aha, tak koukám, že máš pravdu, Grant Zpátky na Zemi i 10. sérii psal a ještě se taky podílel na scénáři prvních 2 dílů 7. série. Od 10. série pak už nic...
Díky za skvělý články, mám teď na pár večerů o zábavu postaráno. U mě funguje Trpaslík naprosto bez chyby do série 5, od 6 do 8 to občas drhne (ale jen na poměry Trpaslíka, i tak je to pořád super zábavná podívaná). Nejvíce si užívám asi první 2 série, kdy jsou vlastně všichni přítomní naprostí pošuci a všcheno je založeno na naprosto bezchybných dialozích. V průběhu série se ty jejich charaktery do nějaké míry normalizují (vyjma Krytona, který se naopak ze stabilního majáku celé výpravy hlavně v 7. sérii změní v žárlivou hysterku).
Zpátky na Zemi je pořád slabší (vlastně především potěšila už jen ta skutečnost, že se vrátili). A od 10. série už to vlastně opět funguje na jedničku.
Pokud vím, po už po konci 7. série byl dlouho v plánu celovečerní film, byly na to i upoutávky, napsaný scénář, udělané kostýmy, ale po asi 10 letech to krachlo na financích.
Jinak Rob Grant se na psaní scénáře Zpátky na Zemi ani na dalších dílech nepodílel, jeho poslední sérií je tak 6. Všechno od Zpátky na zemi až po Zemi zaslíbenou má jako scénárista i režisér na starosti pouze Doug Naylor.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Vložit diskusní příspěvek