OPETH - The Last Will And Testament
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
vidar: To je právě ta subjektivita :))
ja viem, co myslis.. len podla mna je nezmysel, ze niekto hra ultrarychlo A ESTE K TOMU prstami..
proste je podla mna prstami lahsie hrat rychlo nez trsatkom..
ozzy: Já právě omrkl znova Behind Ghost Reveries a tam je na Mendeze záběrů dost a dost, je tam krásně vidět, jak hraje. Prostě frajer :)
vidar: Problém je, že někteří bassáci používají převážně trsátka, někteří hrají výlučně prstama, ale v obou "táborech" najdeš vynikající profesionály, takže těžko říct, co je lepší. Já tady předkládám jenom svůj čistě subjektivní názor... Prostě jde o to, jak se co naučíš :)
V. Silver, ok. Ja som to súdil iba podľa vzhliadnutého DVD Lamentations.
"na technický věci jsou lepší spíš prsty"
cize si zacinas protirecit? :)
v-dur: Na všech 4 klidně, ale na technický věci jsou lepší spíš prsty.
ozzy: Pokud bereš i slapping, kterej taky používá, tak ano, tam využíváš i palec a malíček, ale jinak hraje převážně 3ma...
Podstata tkví v tom, že trsátkem hýbeš akorát zápěstím a není těžký hrát s ním nechutně rychle. Prstama je dost těžký se to naučit a potom to vůbec vydržet hrát, jednak je to makačka na mozek (hrát do rytmu a neposrat to) a taky to chce pořádnou výdrž, snadno dostaneš křeče...
Imho kecy, ale já tomu nerozumím
V. Silver, nechcem sa hádať, ale tiež mám pocit, že Mendez hrá piatimi prstami.
:))) neni tazke s nim hrat nechutne rychlo mozno tak na jednej strune.. co asi nebude pripad OPETH, ze? :)
"při hře trsátkem", sry
vidar: Podstata tkví v tom, že trsátkem hýbeš akorát zápěstím a není těžký hrát s ním nechutně rychle. Prstama (Mendez hraje 3ma, co vím) je dost těžký se to naučit a potom to vůbec vydržet hrát, jednak je to makačka na mozek (hrát do rytmu a neposrat to) a taky to chce pořádnou výdrž, snadno dostaneš křeče...
DKM: Metallica o tobě v roce 1986 napsala album, že?
vidar - nediskutuj s ním, nevíš že je to baskytarista?!!!
"A nepoužívá trsátko, což je při rychlosti, kterou Opeth občas dosahují (např. Wreath), docela masakr..."
tato veta sa mi zda nezmyselna.. 5 prstov je viac ako jedno trsatko, nie?
kdyby dva roky
jsem dva roky mimo, vím ;)
ještě k tomu Mendezovi - spousta lidí ho odsuuje na vedlejší kolej jenom proto, že na koncertech si stoupne na místo, stojí a máchá hlavou v předklonu. Že k tomu zvládá hrát dost brutální bassový party, to už si moc lidí nevšimne. A nepoužívá trsátko, což je při rychlosti, kterou Opeth občas dosahují (např. Wreath), docela masakr...
Mazec hoši, mazec
btw: dalsi cobolak
preto
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Vložit diskusní příspěvek