Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
god realy hates us including contributions to disscusion below my one.
Tak to je práve jeden z ich albumov, ktorý ma nikdy príliš nebavil.
Tahle recenze bude. Jenom strpení.
Neplánuje Stray či někdo jiný doplni i recku na podle mě jedno z nej alb Slayer Diabolus In Musica (1998)? Bylo jedno z prvních alb co jsem od nich slyšel a dříve jsem si myslel, že je to jenom o rychlosti, ale pak sem viděl koncert z festivalu Eurokeneés 2000 a tam hráli první 4 skladby, zaujalo mě to, tak sem si pustil celý album a bylo skvělý! Skoro celý je ve středním tempu a technicky velmi propracované (hlavně bubeník Paul Bostaph-nejlepší thrashovej bubeník!), má to skvělou špinavou HC atmosféru, SLAYER v 90.letech byly taky výborní a tahle recka tady chybí
možná tak 4-5 skladeb
ale prisiel, prisiel god hates us all je riadna šupa!!
o moc si nepřišel
já to s předchozím albem srovnávat nemůžu, bo ho nemám (i Diabolicus)...
to jo alespoň Lombardo je zase ve formě
Novinka mě teda krutě neba, prostě bezhlavá hoblovačka, dost zastydlé album. aspoň že Bombardo se chytá :o))) Jinak GHUA se mi líbilo o mnoho víc.
začátek skladby CULT mi připadal jako DISCIPLE
Christ illusion
SLAYER na novince znějí "old-schoolověji" toho si myslím všimne každý, slyšel jsem to zatím párkrát a "God..." mi příjde povedenější, ale i tak je to kvalita - oni prostě umí.
1/10
Nová fošna je skvělá,čekám na hodnocení redakce.
moc de mi nelíbí , Slayer se snaží zvukově vypadat jako nějaká mladá kapela, ale pořád lepší než Diabolus musica
Mně se nový - ale skutečně vcelku oldschoolový - album líbí dost. Ne sice tolik jako svého času "God Hates", ale takový Eyes Of The Insane... masakrrrrrr!!!
imho je to bomba...
Christ Illusion je vskutku oproti God Hates Us All celkem sázkou na old school srdíčka fanoušků, po pár posleších bych řekl, že God Hates Us All nebylo ani vyrovnáno...
menuj, pliiiiiiiiiiiiiiiiiis :)
:-))) raději ne:.-)))))
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
Vložit diskusní příspěvek