Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Setsakra mi tu chybí recka na Rebel Meets Rebel. U mě za 9,5. HELLYEAH se mi zatím moc nelíbí
HELLYEAH
Těšíte se na debut Vinnieho nové formace HELLYEAH, kde je ještě skvělý zpěvák MUDVAYNE a další? Třeba tam použijí nápady co měli být pro druhé album DAMAGEPLAN, každopádně ukázky na MySpace.com/hellyeah zatím vypadají slušně a je to DAMAGEPLAN velmi podobné, i když pochopitelně Dimebagova kytara je nenahraditelná
http://www.rebelmeetsrebel.com/
To už, nanešťastie, nemôžeme posúdiť.
DAMAGEPLAN sice na PANTERU nemaa ... ale jestli by se to tehle kamepel nekdy podarilo o tom se muzeme akorat tedka dohadovat ... podle me by se ale tahle banda urcite vybojovala velmi vysoko v metalovee ObcI ... album mi zni az moc moderne ale to se daa preziit a sou tam dobree kousky ... 7/10 - a to sem na PANTERE zaavislyy ...
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Vložit diskusní příspěvek