OPETH - The Last Will And Testament
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Příspěvek zrušen redakcí
Superstar se stala i z Jarka Nohavicy ... akorat ten synek to nastesti tak nejak zvlada.
takže opět nic pro mě, škoda
Pokud radůza zůstane u stávajícího hudebního výrazu, nehrozí, že by se stala superstar. Naštěstí. Tahle hudba patří do hospod a útulných klubíků, ne do hal.
Jo, je to fajn, ale ani zadny zazrak.
A ja asi tolik, ze z ni nejsem rozhodne odvazany tak jako vetsina a ze mi naskakuje husi kuze, kdyz kolem slysim, ze je to nova star resp superstar blah blah blah ...
Radůza je úžasná
Plně souhlasím s článkem, Radůza je nová star
a budoucí spertar české populární hudby, už teď
je královnou všech českých písničkářek a šansoniérek
Marigold dostane bícou, ale Tebe, Darkmoore, vezmu lžícou po hlavě, ty kuře jedno nezvedenéééé..
Marigold: moje ségra je v Praze, já jsem v Kadani, takže jsem poněkud omezenější v přísunu hudby. To k místopisu.
mno neni to spatny, ale jak je zmineny v clanku, ze zlom v kariere bylo predskakovani Miku Oldfieldovi... No nevim... Pul haly piskalo behem pisnicek, druha pulka haly (ta slusnejsi) sice az po pisni, ale kdyz Raduza oznamila "Tohle bude posledni pisen..."tak bourili vsichni. Moc na ten koncert nezapadla. Navic na listku bylo napsano Special Guest a chudak holka s harmonikou na podiu vypadala jako by ji vytahli z nejakyho pajzlu.
nedělej chytrého na Manowara, nebo tě plácne bícou:-)
Stone: Přesně tak, já to teda slyšel náhodou (pustila mi to ségra - holt je v Praze, tak se k tomu spíš dostane;), ale je to teda něco.. --- Radůza je ale z Plzně :o))) ---
je to dobrý
pšenka
Darkmoor: jsem si zavzpomínal jakou aféru vzbudila Tvá recenze na Bratry Ebeny na Metalmanii :o), pšenka pokvete, musíme hodně sejt a zalejvat :o)
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Vložit diskusní příspěvek