THE FOREST FORGETS - Of Wind & Willows
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
taky nevím co řešíme
to jsem tak typoval
sám nevím
eh eh co? co to tady teď řešíte?
radši už nic neříkám :))
it's classic...ale já jsem fakt nemluvil o bulvární části MF, ale měl jsem na mysli bulvár Blesk, pravda že to trochu bylo mimo mísu, ale budiž...já už jsem holt takový :)))
tak ti asi zase ruplo v bedně :)
ne nepletu :))
nepleteš si mě náhodou s redaktory magazínu mf dnes..???
drecku: ty jdi dělat k Bblesku :))
K tomu staci cist cim dal bulvarnejsi MF Dnes))))
Tvá informovanost je podezřelá hehehe
keby tocil gay-porno, tak ma viac
to je rodina samera....., kdyby neprodavali, tak by asi samer nemel 5 litru kapesneho na tyden))))))
to jsem včera viděl na půl vteřiny a bylo tam taky cosi o tom, že rodina nějaký socky ze superstar prodává jeho podepsaný fotky v nějakým svym rodinným stánku za 10,- :))) prý už jich prodaly 10000 :))
(sorry za ot, ale neodolal jsem)
ve včerejším magazínu MF dnes je v článku o rodinách SUperstar i rozhovor s Táňou POláčkovou, která na Driveře hostuje
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.
Vložit diskusní příspěvek