MOGWAI - The Bad Fire
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kdyz dam stranou otresny image, ktery konkuruje tomu nejdebilnejsimu co se v hudeni "branzi" muze objevit, tak tato deska urcite patri k tomu nejlepsimu co Satyricon vytvoril, specialne je nezapomenutelna Supersonic Journey - u ktere mam strasne divny pocit, obcas ukapne i slza....podivuhodna skladba.
Hodně dobrá deska. Občas si ale pustím jen úvodní - a mojí nejoblíbenější - Tied in Bronze Chains.
A komu přijde bubnování v závěru poslední skladby jako nelidský, ať okusí také poslední skladbu alba Putrefaction in Progress od Last Days of Humanity - 3:11 neskutečnýho zvěrstva z údů Marca Palmena.
...
Jeden z najlepsich BM albumov vobec.
Jinak on "ou jé" a "madrfakr" byl vždycky přeborník Ozzy, stačí si třeba pustit Reunion od Black Sabbath...tak se fakuje tak třikrát před songem, čtyřikrát v průběhu songu a dvakrát po songu, přičemž "ou jé" je vkládáno snad za každou sloku a někdy i do částí sloky:))
Nebo Attilovo "...uaj-jaj", kterým zakončuje ty protahované...no prostě zvuky, které vyluzuje:))
Ale to Abbathovské krknutí je fakt dokonalé.
Nebo nesmírně populární "como motherfuckers".
Skoda ,ze sa aj v blek metale neuchytilo "oh yeah".
Jo a nesmím zapomenout na SFU a "Haťa paťa blé, čvájilá" v The Day Of The Dead Walked.
Já zas docela žeru Belphegor a jejich "Vrívlivé da kvrá-uwa, Vrívlivé du kvráá-dvá-dvruliva" (úvodní song na albu Blutsabbath, fakt to tam slyším).
Ja milujem u Immortal to "brruee" na zaciatku songov:-)
A pokud jsi člem Marduk tak grrrrr trrrrrr drrrrrrr džžžžžžž bzzzzzz + "sieg heil".
vdur, ne, black metal se hraje dzzzzzzzzz zzzzzzzz zzzzzzzz zzzzzzzzz zzzzzzzzz. Alespoň pokud jsi členem Dark Funeral.
nová píseň žádný zázrak, ale vynahrazuje to Mother North s orchestrem
v-dur - [2.7.2008 09:59]
Iba ten true!
Radši mně řekněte, jak se vám líbí nové EPko?
black metal sa nehraje akordicky? :)
Mě by zajímalo, jestli tu někdo bere slovo "trojakordovka" jako složeninu slov "tři" a "akord", nebo jestli ho jenom všichni používají pro označení něčeho jednoduššího. Ať tak či onak, BLACK METAL SE KURVA NEHRAJE AKORDICKY VY KRETÉNI UŽ MĚ SERETE VOLE HOVNO HOVNO KUNDA JEBAT CECKY POSRANÝ VOLE CECKY POCHCANÝ CHLEBA NAMAZANEJ HOVNEM PYČA PYČA JEBAT.
De Mysteriis není trojakordovka, pravda hudba je to dost jednoduchá, ale na Burzum to v tomto směru ani zdaleka nemá a na Darkthrone nebo Gorgoroth taky ne (ale Darkthrone je aspoň sranda, Burzum a Gorgoroth jsou sračky se vším všudy). Kanální zvuk to má, nicméně k tomu albu to prostě sedne. Nejsou to takové ty podrážděné včelí roje a lá zmiňovaní Gorgoroth nebo třeba 1349 ani trapné bezduché hoblování kousku hmatníku ve stylu švédské "veličiny" Marduk.
Ale De Misteriis je tiež trojakordovka s kanálnym zvukom:)
Co se atmosféry týče, není moc ponuřejších alb. Za ponurost neberu ty zuřivé "hrdlořezy" jako Marduk ani tříakordovky s kanálním zvukem jako Burzum. Skutečně ukrutně DARK album, které se v temnotě, kterou šíří blíží De Mysteriis od Mayhem.
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Vložit diskusní příspěvek