Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kdyz dam stranou otresny image, ktery konkuruje tomu nejdebilnejsimu co se v hudeni "branzi" muze objevit, tak tato deska urcite patri k tomu nejlepsimu co Satyricon vytvoril, specialne je nezapomenutelna Supersonic Journey - u ktere mam strasne divny pocit, obcas ukapne i slza....podivuhodna skladba.
Hodně dobrá deska. Občas si ale pustím jen úvodní - a mojí nejoblíbenější - Tied in Bronze Chains.
A komu přijde bubnování v závěru poslední skladby jako nelidský, ať okusí také poslední skladbu alba Putrefaction in Progress od Last Days of Humanity - 3:11 neskutečnýho zvěrstva z údů Marca Palmena.
...
Jeden z najlepsich BM albumov vobec.
Jinak on "ou jé" a "madrfakr" byl vždycky přeborník Ozzy, stačí si třeba pustit Reunion od Black Sabbath...tak se fakuje tak třikrát před songem, čtyřikrát v průběhu songu a dvakrát po songu, přičemž "ou jé" je vkládáno snad za každou sloku a někdy i do částí sloky:))
Nebo Attilovo "...uaj-jaj", kterým zakončuje ty protahované...no prostě zvuky, které vyluzuje:))
Ale to Abbathovské krknutí je fakt dokonalé.
Nebo nesmírně populární "como motherfuckers".
Skoda ,ze sa aj v blek metale neuchytilo "oh yeah".
Jo a nesmím zapomenout na SFU a "Haťa paťa blé, čvájilá" v The Day Of The Dead Walked.
Já zas docela žeru Belphegor a jejich "Vrívlivé da kvrá-uwa, Vrívlivé du kvráá-dvá-dvruliva" (úvodní song na albu Blutsabbath, fakt to tam slyším).
Ja milujem u Immortal to "brruee" na zaciatku songov:-)
A pokud jsi člem Marduk tak grrrrr trrrrrr drrrrrrr džžžžžžž bzzzzzz + "sieg heil".
vdur, ne, black metal se hraje dzzzzzzzzz zzzzzzzz zzzzzzzz zzzzzzzzz zzzzzzzzz. Alespoň pokud jsi členem Dark Funeral.
nová píseň žádný zázrak, ale vynahrazuje to Mother North s orchestrem
v-dur - [2.7.2008 09:59]
Iba ten true!
Radši mně řekněte, jak se vám líbí nové EPko?
black metal sa nehraje akordicky? :)
Mě by zajímalo, jestli tu někdo bere slovo "trojakordovka" jako složeninu slov "tři" a "akord", nebo jestli ho jenom všichni používají pro označení něčeho jednoduššího. Ať tak či onak, BLACK METAL SE KURVA NEHRAJE AKORDICKY VY KRETÉNI UŽ MĚ SERETE VOLE HOVNO HOVNO KUNDA JEBAT CECKY POSRANÝ VOLE CECKY POCHCANÝ CHLEBA NAMAZANEJ HOVNEM PYČA PYČA JEBAT.
De Mysteriis není trojakordovka, pravda hudba je to dost jednoduchá, ale na Burzum to v tomto směru ani zdaleka nemá a na Darkthrone nebo Gorgoroth taky ne (ale Darkthrone je aspoň sranda, Burzum a Gorgoroth jsou sračky se vším všudy). Kanální zvuk to má, nicméně k tomu albu to prostě sedne. Nejsou to takové ty podrážděné včelí roje a lá zmiňovaní Gorgoroth nebo třeba 1349 ani trapné bezduché hoblování kousku hmatníku ve stylu švédské "veličiny" Marduk.
Ale De Misteriis je tiež trojakordovka s kanálnym zvukom:)
Co se atmosféry týče, není moc ponuřejších alb. Za ponurost neberu ty zuřivé "hrdlořezy" jako Marduk ani tříakordovky s kanálním zvukem jako Burzum. Skutečně ukrutně DARK album, které se v temnotě, kterou šíří blíží De Mysteriis od Mayhem.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.
Zajímavý vánek z neočekávaného směru se objevil u power/progmetalových DGM, Italové nabrali směr do progrockového pravěku a v kombinaci s jejich powermetalovou energií je z toho neuvěřitelně svěží výsledek. A vůbec to nezní jako hloupé retro. Bravo.
Pětačtyřicet minut čirého utrpení. Denverská black/death metalová zrůda si zachovala až nesportovní tlak a k tomu nám ještě pořádně zčernala. Pokud se rozhodnete spočítat pasáže, kdy vám BLACK CURSE dají prostor se nadechnout, dojdete k číslu nula. Bravo.
Vložit diskusní příspěvek