MOGWAI - The Bad Fire
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
TIAMAT má novou desku? ;o)
neznám recenzenta, neznám ani tuto desku, ale ta recenze je naprosto šílně neprofesionální - psát recezni z pozice, že deska nenaplnila mé očekávání - tzn. není to kopie Wildhoney, je docela úlet.......asi si na ten nový Tiamat posvítím...
Az tak cierne by som album "Judas Christ" veru nevidel a to ani ovplyvneny nostalgiou po "Wildhoney"...
pokud chtěl někdo touto recenzí sdělit ostatním, že má potíže se zahleněním vlastních vnitřností, měl by k tomu zvolit docela jiné fórum...
WILDHONEY
Hele a co takhle recenzi na Wildhoney.
Nebo ji mám snad napsat sám?
Alkoholik/historik prehovoril...
nesmysl, wildhoney je furt silne jako slivovice z meho jizniho svahu rocnik 1975, kterou jsem vcera dorazil.
No jo, uz jsem opatrnejsi.
Avsak uznej, ze jsem se mohl nechat zblnout i necim horsim aniz bych cetl odborna media.
:)))
to je dobry ze te tuhle zivotni lekci naucil zrovna herr edlund
a opravdu
Joo oo o, kdyz pop rock, tak v podani techto panu progambientgotiku . Pro me, Judas Christ znamelo to, ze jsem si hned po nem, nasledkem medialni masaze, koupil starsi Wildhoney abych si vypocul pry jejich masterpiece. Potom co jsem tak ucil jsem se o Tiamat prestal zajimat a tyto dve desky poslouchal tak mozna 1 rocne a media neberu tak vazne.
A propo..málem bych zapomněl na to nejdůležitější ! Ústřední riff ve "Whatever That Hurts" je sprostě okopírován z klasické písně jedné české metalové legendy :)
Jasně, stejně jde jenom o líbí-nelíbí....
ale no jo, ved ja tu nikomu nepodsuvam objektivnu pravdu. mna len wildhoney, po tom, ako som ho snad po roku vytiahol z policky, prekvapivo uz moc nebral.
Zrovna Angela mám hodně rád, ale už taky dnes zní trochu archaicky. O labutích ani nemluvně...
Tak napr. veci od MDB (Turn Loose a The Angel...).
Co znamená termín zestrál? Jako že už to není moderní nebo co?
Thorn : Z roku 94 ? Tak schválně uveď pár příkladů...
Thorn - [22.11.2005 23:29] / lepe bych to sam nenapsal
to sice ano, to ale neimplikuje automaticky genialitu a mna sameho prekvapilo, ako velmi wildhoney zostarol (v porovnani s ostatnymi prelomovymi doskami z tej ery)
no jestli metalovou scenou myslis vypite mozky v 'dziskach', plisnacich, propocenych tilkach a vlasy z fritaku...
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Vložit diskusní příspěvek