OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
kolik nehod týdně tak dáváš?
jo - já si dokonce zpívám i s Nevermore a Savatage (většinou po ránu v autě, když mám ještě velkej rozsah a zvládám i hloubky :-))
Pako : mas skutecne vserikajici nick - to mluvi za vse :o). Nevim proc sem pletes diskuzi o Skwor - ok, asi ses uklikl. Problem vetsiny zdejsiho tupeho naroda je v tom, ze nechce v muzice nic hledat, radsi si jak ty rikas zapari na idiocie ala Skwor (a nejen na ne). Ale jak rika Marigold najdou se i taci, kteri si zazpivaji napr. s DT - to ale vyzaduje trosku soustredenejsi poslech, ale tady se vetsina vidlaku spokoji jen s prvoplanovymi odrhovackami.
Taky jsi zapomnel na roli marketingu a managementu - tzn. prodat se da cokoliv i sracka - navic u tak kulturne zaostaleho publika jake tady je uspejes i s malem. :o)))
Naprosto souhlasím s Marigoldem!!!Jelikož ?eská scéna plná "ROCKER?" hrajících fotbal v ?ele se Škwor je na poblití...Konec konc? si sta?í p?e?íst jakýkoli z rozhovor? s panem Hrdli?kou...Pokud jste alespo? trochu soudní...
El Paco: Já s tebou ale vůbec nesouhlasím, s oblibou si zpívám (a velmi často) "Safe in the light that surrounds me, free of the fear and the pain...", kdežto když si zanotuju některou z škworovských hitovek (které jsou pro mne rovnocenně dementní s Mumulandem Klémy Gottwalda), zvedá se mi kufr a nemám z toho žádný estetický požitek. Prostě jsem zjevně člověk s vyšším uměleckým cítěním a odmítám podobné projevy mrzké přízemnosti jako je český bigblít!!! S pozdravem: v jednoduchosti je velká síla (zejména při orbě)... Vítek "7/8" Schmarc
Na instrumentalistu si skočím do Národního....
Jen bych rád podotkl, že druh hudby ála Škwor je možná promyšlenější, než leckterá instrumentální onanie. Přesný opak vašich "stanov" je totiž pravdou. Jednoduchou, ale co svět světem stojí plně účinnou a platící. V jednoduchosti je síla. Důležitý prvek pro každého je, jestli se mu hudba líbí. Teprve pak hodnotí ostatní finesy.
Je pár kapel (např. Dream Theatre), které jsou instrumentálně někde mega vysoko. Ovšem, u takové hudby si ani nezapaříte, ani nezazpíváte. Jen si doma sednete a v teple svých bačkor otupěle poslouchát se slovy:"Kdybych takhle hrál....". Bohužel, ale většina lidí si právě radši zapaří a zazpívá. A v tom je právě síla zmiňovaných Škworů. Nepovažuji se za jejich fanouška, ale jejich hudbu obdivuji mnohem víc než výše zmíněné DT. Možná to působí směšně, ale ne každé kapele se podaří za tak krátkou dobu nasbírat takové četné publikum a produkovat věci, které vám zní ještě měsíc v hlavě. To ale nedokáže každá cvičená opice, jak si spousta rádoby pisálků myslí.
Tedy tvrdit, že hudba postavená na dvou riffech je primitivní a jednoduchá je více než zavádějící a ubohé.Má totiž často víc hlavu a patu, než ony instrumentální hrátky.
caf.
ahoj marius.
malokedy sa stava, ze writer vystihne podstatu toho o co mu ide. moje subjektivne intro mi hovori, ze sa ti to tentokrat podarilo.
Prajem vela zdaru!
-k-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek