Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
pardon dětskou
u verdiktu mě jen pobavilo to celkové vyznění.. ber to jen jako takovou dědskou radost
Dreckus : S Detroitem máš samozdřejmě pravdu :) Co se ti nelíbí na verdiktu nechápu. Děláš jako bys neznal lexikografii matematických vět.
nevím o co jde, ale na úvodní stránce mě praštilo do očí "detroidské" :)) a tak jsem neodolal i k přečtení verdiktu, který také potěšil.. "Fanoušci netriviálních forem rocku a metalu tleskají. A já s nimi." - bravo
někdy si to snad i přečtu celé
Imothep: :)))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
Ale no tak. Nebuďte na mě zlí :) Já se tak snažil...
kazda zaminka dobra, ne :-)
co je, vam snad nestaci, ze jste se nekolikrat dozvedeli, ze je to antiprogresivne progresivni metal, nebo co?!:)
vike> snad by si neveril nazoru toho emo/HC/dedmödlistu :-)
recenze tradicne na #### ... navic dost odlisny nazor Dalase ...
hm, tak z teto recenze vim celkem hovno . . .
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Vložit diskusní příspěvek