INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
rozumím :))
ale on měl takovej heboučkej pajšl... akorát do ruky, rozumíš ne???
septic: to já mám taky (panděro)
Chtěl jsem sbalit toho borce v maskačích z Ázetka, co uváděl kapely... ten měl pěkný panděro :-))
Neříkej, že by sis něco z Vizovic nedal, nějakou tu "flanděru"? :-)))
zřejmě nová láska z Vizovic?
septic: jo tak to nevím...jinak taky zdravím
thorn: děkuji
Čau russeli, kapely znám taky asi jen dvě, ale.................... sakra....... to číslo mi je nějaké povědomé....... nesouvisí to nějak se sportem???
Pink Cream 69
The 69 Eyes
Sham 69
... a google vychrili dost dalsich :-) ani 666 nie je take oblubene cislo :-)
Šnůůf: a kolik znáš těch kapel co májí 69 v názvu...já jen 2 :))
Ještě jsem z playlistu vynechal skladbu Welcome To The Night
Pantograaaaaafffffff.... :-)))
na hlas se vykašli, hlavně že to bude hnětat
darkmoor: to asi nezvladnu - tak vysoky hlas jako ty nezvladnu ani s priskripnutyma koulema:-((
:-)))
je to zajímavá poloha, až se rozvedeš, taky si to vyzkoušej:-)))
proc maji skoro vsechny kapely v nazvu 69?
Pink Cream 69
Ten barbar zmeškal skoro celý Pink Cream 69, podle mě jedna z nejlepších kapel fesťáku,hlavně zvukem.
A mě ve třetí řadě přišlo,že lidi na ně pařili a kam až mé oko dohlédlo bylo plno až na konec areálu.
Autogramiáda s nimi byla naprosto v pohodě mohl jsem se s nimi vyfotit,pokecat,borci vtipkovali s fanoušky a chválili vzhled jejich holek a jaký maj štěstí že je mají.
setlist(bohužel nepamatuju pořadí): Hell's gone be crazy,Do You like ti like that?,Keep eye on twisted,I'm livin my life for you,Talk To The Moon,Sea Of Madness,The Spirit,Lost In Illusions,Thunderdome,Carnaby Road,That was yesterday,Shame,Break the silence,ta závěrečná funky hard rocková medley kde se v refrénu zpívalo Should I Can.
Pro mě osobně nejlepší kapela fesťáku a byli nejvíc v pohodě ze všech, na pódiu opravdu všichni.
David Readman děkoval v češtině chválil počasí a neustále povzbuzoval lidi jeho frontmanství nemělo chybu.
nooo...pěkný...chválím, pobavila mě ta část s vlky :))
Áť žije fanoušek-turista-redaktor Gapa a jeho prvotina, třikrát urrrááááá!
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Vložit diskusní příspěvek