INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
ja myslim, ze se ten stul da dat pryc kdykoliv, staci jen se zeptat imo ;) jinak jo, i v tom uzkoprostoru jsem si dvakrat protahl telo a palici jako spravny metlos ... preci jen alkohol dela divy, ze ;)
Yarrdesh: Tak to musel bejt docela svátek :o) Přitom je to pěknej klubík a nechaly by se tam dělat hodně živý akce. Ale jde určitě o množství a náturu lidí, to pak někdy ani židle či stoly nejsou překážkou k pořádnýmu paření :o)
hlavne parit v kainu je skoro nemozny, kvuli tem zminovanym zidlim a stolum. ale jednou jsem videl, jak takovej ten dlouhej predni stul na levo z parbohledu odstranili...
jo jo, bylo to příjemně komorní, až na to nepříjemně horký vedro od osvětlovací techniky :-) kain je sympatickej prostor, akorát tam teda bylo moc židlí. každopádně si v kainu dovedu představit i živelnější koncert. snad někdy příště...:-)
jinak jsme teda podepsali smlouvu s BMG, že bychom něco oficiálního nahráli a vydali hned jak opadá listí z dubu...:-)) no, nechme se překvapit!
www.madebythefire.tk
Já taky vždycky na Mejdny pařím :-)))))
Byla to příjemná komorní záležitost, na Mejdy pařila celá první řada sedící na židlích (v čele s DI-re-ČT-or-Em Má-rast-Ú:)
V Kainu bylo velice příjemně :-) … mbtf - paráda jako vždy (i když druhý den co předvedli na X-core open air bylo … grrrr, tatata, EXTÁZE :-)) … Split Bearing – milé překvapení … :-)
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Vložit diskusní příspěvek