INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
dreck: proč si se tak trapně odstřihl :o)) ...jo mimochodem by si mi to fotky mohl konečně vrátit jo a pujdu vyvolat letošní film, takže to naskenuju a pošlu
Thorn: přesně sem čekal že toto nějaký čůrák řekne, gratuluju byls první
agro-metalista si napriklad ty.
fakt dobré fotky mildo, akorát se nepochopil co to je agro-metalista???
heh zrovna scanuju staré fotky a tahle se výborně hodí k tématu.. ba rok nebo dva zpátky.. http://www.morgus.cz/Merdus/hard-as-steel.jpg
bohužel tady moc nevynikne že ten mladý gentleman ležel v této velepohodlné pozici na poměrně hrbolatém srázu.. ale i tak :))
manzeta, machina: je to ta fotka, co jsem včera zminoval..
no konečně report o něčem :)
vidím že ivana (aka "růžová pohroma" z mniulého ba) http://www.metalopolis.net/files/pictures/articlespics/brutalassa_l080405.jpg také neunikla vaší pozornosti, ale na té fotce zdaleka nevyniká její charisma.. byla tu letos taky nějaká slušná (asi to bylo i tím, že tam měla cosi jako chlapce..).. docela mi jí teď přišlo i líto, chudery, když jí kamarád nalil za povislý výstřih tak půl litru vody nebo piva (ale jak mi děravá paměť (ne)slopuží tak spíš hádám že jenom vody :)) a ona jenom rozpačitě prohodila že si tedy asi odskočí a schlíplým houpavým krokem se odebrala někam jinam..
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Vložit diskusní příspěvek