INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
pred 3 tydny zemrela "manzelka" genesise a clenka ptv.....
Zas o tak moc jsi nepřišel:-)
ja vobec nelutujem ze som ich v ten den nevidel. videl som totiz neglected fields spolu so scenery na opatove a to by som vymenil za maloco (asi uz len za septic alebo emperor). ;-)
kazdopadne sa tesim zajtra na trollech ;-o)
Každý máme jiné měřítka zhýralosti:-))
gpo mel hlas, pokud se zrovna nepitvoril,uplne normalne muzskej, chvilema dokonce prechazel do pomerne slusnyho chraplaku
btw mne kytarista zhyrale nijak nepripadal
Řekl bych, že něco mezi s mírným tendencí do mužského hlasu:-))
Malá technická
Jelikož nejsem znalkyní tohoto tělesa, zajimalo by mě, jaký má ta kočka Genesis hlas? Ženský, mužský nebo něco mezi?
tomu sa hovori kariera
No aspon vidis - kam jsem to dopracoval :-)))
kvolu polonahym slecnam musis chodit na koncert a navyse
Psychic TV???
Hmm - docela me mrzi, ze jsem tam nebyl :-( Samozrejme jen kvuli te polonahe slecne :-)))
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Vložit diskusní příspěvek