Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ehm...pardon...to nemělo bejt do veřejnýho fóra. No EP sme viděli jsou to holt....finové....jak jinak to říct. Líbí se mi ten remix Angels. Je podle mě snad lepší než původní verze. Super písnička.
Doprdele Spinefarm anoncuje vydání další studiovky bodomů na 29.8 2005. Takovou dobu nepřežiju!
videli ste uz tu DVD verzi tohohle singlu?docela ujety..to video jak tam chlastaj,nebo ten Andrew WK..to je taky kus poradnyho vola..:)
Díky! A bude veselo :-)
Ty seš blbej :) Takže...jmenuje se to Reap N' Roll Licks je to MPG v normě SVCD a má to zhruba 600MB a asi 45min. Prásknu že jsem to stáhnul z netu. Je to příloha buď nějakýho Japonskýho časáku nebo možná nějakýho kytarovýho magazínu. Teď si to moc nevybavuju.
Ach....ta louceni... :-))
to Louža: Díky! Budu čekat.
jo,s Latvalou,to je ono...nejhustsi je to posledni arpeggio(Ex-9).Ale rek bych,ze takovej Malmsteen je v tomhle smeru jeste nabusenejsi..
Mam dojem,ze ta druha klinika je z DVD k Young guitar mag.
Nemám to teď po ruce ani si nevzpomínám. Mrknu se a dám vědět.
Nemám to teď po ruce ani si nevzpomínám. Mrknu se a dám vědět.
To bych chtěl taky (myslím to video i tak umět hrát). Jak se to video jmenuje?Chtělo by to sehnat...
Passage kde hobluje s Latlavou klasiku je úplně maniacký. Je holt hošík namakanej. Jinak s ním mám ještě jednu kliniku, kde hraje a učí ukázky Hate Crew. To už neni takovej vodvaz, nicméně i tam mě překvapilo že některý riffy co tam používá sice zní triviálně ale technicky žádná prdel.
Tohle video mám asi taky, jestli tam hraje s Roope Latvalou - není to špatné (hlavně ta první skladba). Prý si tohleto vyžádali Japonci (maj´ vždycky něco extra!).
guitar hero
ted sem stahnul video s Alexiho kytarovou klinikou.Ten chlap je celkem borec.Jmenuje se to Passage to the ReaperOn jich natocil asi vic,tahle bude zrejme uz trosku starsi,pac tam pouziva este tu "Wild Child" Jacksonku,ne ty smluvni ESP padla, co ma tedka.Ale jinak klucina tezce hobluje:)
V celku solidni muzika(hudba na EP jakotakova-ne zajebana recenzia)
Tak ten cover Alice Coopera je pekny hnoj ... a najhorsi je ten koniec .. fuj
Pravého intelektuála od pseudointelektuála poznáme tak, že svého soupeře smete ničivým argumentem: jsi čurák...
Pokud mluvíš v "ich formě" tak souhlasim, ale je to jenom tvuj problémos :D
že by další adept na báni? :)
Mluvíš o Té progresivní interrupci, která měla nastat ve tvém případě a nenastala?
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Vložit diskusní příspěvek