INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Darkmoor: Mno, podle me "RBckovsky zebricky" alespon nejakym zpusobem vypovidaji o nazoru na kapelu narozdil od vyroku typu. "boze";)
koukám že se výkvět přesunul od IM k DT
a s nimi i RBčkovský žebříčky... bože
1. CHOS
2. Metropolis
3. A Mind Beside Itself (tzn. Erotomania + Voices + Silent Man)
4. Learning To Live
To je pro mě definice týhle kapely...
..hehe..Erotomanie byla první skladba co sem od nich slyšel...v H´n´H jí jednou pouštěl Firman:D
..za sebe bych vytípnul následující:
1.In the Name of God
2.Erotomanie/Stream of Consciuosness
3.Change of Seasons
4.Learning to Live
5.všechno ostatní:D
Syki&ozzy: A vida, ja zacal Awake;) A kdyz s rekne Dream Theater, vybavim si vetsinou Erotomanii nebo Caught In A Web;) No i kdyz dneska (po poslechuti ostatnich desek) uz i Glass Prison nebo Learning To Live. Zrovna tyhle 4 vyjadruji imho naladu a styl Dream Theater
Ja už ich tvorbu sledujem asi 7 - 8 rokov a ver mi, že jej zatiaľ nemám dosť ani náhodou, aj keď v poslednej dobe prevažuje onen Mešuga hukot a im podobní psychopati.
..asi tak,je to pravda,ale taky mi to nijak nevadí.....světlý momenty to vyvažují,málokterá kapela dodává tak trvanlivý porce hudby...8studiovek + 3živáky mi vydrželi na 2 roky a pořád ještě nejsou neposlouchatelný
Treba ale jedným dychom dodať, že s originalitou ich hudby to v niektorých momentoch poriadne hapruje. Ja si však myslím, že z jej kráse to nejako zvlášť nevadí.
.jj.....já slyšel jako první Train of Thought:D...taky start jak řemen..doteď ho mám nejradši i když ho za nejlepší určitě nepovažuju:)..SFAM bylo druhý,a to sem ho navíc měl v LIVE verzi z NY.....proto mi prostě tahle forma DT vydrží jako ten pravej ideál jak by měli znít:)
Rozumiem ti absolútne presne. Ja som začínal v podstate tak isto s týmito techno metalovými šialenstvami. :O) Prvú dosku, ktorú som od DT počul, bola rovno Scenes From a Memory, tak si vieš predstaviť, že po prvom posluchu som si musel zdrôtovať čeľuste, aby som sa dostal k posluchom ďalším. :O))
Ozzy..ta přehlednost přijde s tím že vyzrajou a jak si napsal a s čímž souhlasím,přestanou mít tendence se instrumentálně předvádět...jako by už v týhle sféře dospěli,ale já sem je měl radši když byli "dětma" a byli jakoby neschopný složit jednodušší a přehlednější kompozice....výborně to zachycuje jen Mikeův výrok:"My se opravdu snažíme psát skladby pod osm minut,ale nedaří se nám to."..:D....
..jinak jasně,Meshuggah ani Dillingery sem zatím nestrávil ani já,s těmaq DT sem to tak nemyslel,není to rozhodně nejsložitější hudba na světě,ale spíš to přiměju někoho poslechnout než ten strojovej hukot od Meshuggah a proto mi v hlavě asi reakce na DT spíš uvíznou......navíc je to asi zase dost osobní,protože DT byli moje první setkání se všema nepravidelnýma rytmama,disharmoniema a vší tou ekvilibristikou,tam sem jen koukal a říkal si:"Cože???!!!".....na všechny komplikovaný kapely co sem slyšel po nic už sem byl tím pádem jakž takž vybanej a takovej šok jako poporvé se nekoná.....snad sem to řekl sozumitelně:)
Tak v tom prípade bol Isaac poriadny metalista. :O)
Na obale toho Octavaria nie su nahodou Newtonove gule?
Ešte mi, prosím ťa, vysvetli, ako s tou vyzretosťou mohla prísť na DT priehľadnosť. To si podľa mňa dosť odporuje. Ja tento album vnímam tak, že kapela už nikomu (a hlavne sebe) nemusí o svojej inštrumentálnej zdatnosti dokazovať vôbec nič. Z toho dôvodu je podľa mňa Octavarium také, aké je. A pritom hudobná virtuozita nechýba ani v jednej skladbe. Takisto si myslím, že DT sú pomerne ľahko stráviteľní aj napriek všetkým technickým fígľom na predchádzajúcich doskách. V porovnaní s takými Meshuggah, Dillinger, Ephel Duath celkom určite, aj keď to už je tak trošku iná odnož progresívneho metalu. :O)
...mě se na albu nejvíc líbí Sacrificed Sons,tu mezi ty jednodušší nepočítám,ačkoli jednodušší ve svý podstatě je,ale vyžadovala odkrytí toho půvabu a nezačala mě po pár posleších nudit,naopak(a po tom jak monumentálně je naaranžovaná na Score ještě stoupla,byť už není tak křehká)...8V skladba je v pořádku,ale vzhledem k těm 24 minutám si myslím že mohla být bohatší,srovnám-li to třeba kolik motivů napasovali do 6DOIT nebo Change of Seasons..ale už jen kvůli tý stěžejní melodii(objevivší se i v Answers Lies Within) si zaslouží pochvalu,takových motivů je málo a nejen v discografii DT..snad nebudou v tom zjednodušování pokračovat,bylo by škoda přijít o skupinu,co mě dovede zasypat hudbou bez návodu k použití se slovy "Na,poraď si s tím jak umíš.".....
=Zbyn5on=: Myslim, ze nejaky ten serial je mozna uz i v priprave;) Uz jsem se za nej primlouval tady nekde (btw zrovna si davam High Hopes, ale to uz je jiny pribeh...a to uz offtopicujem;)
Third Horseman: presne tak:) pisen Octavarium je opravdu jedina ktera se mi tam libi a to tak ze hodne.
BTW mohly by se tu objevit nejaky recenze starsich alb PF, zrovna dnes sem poslouchal The Piper At The Gates Of Dawn a je to parada:)je to trochu jiny nez pozdejsi alba od PF.
=Zbyn5on=: Mozna prave pro tu vyraznou podobnost s PF se mi Octavarium libi :D
Siky to napsal naprosto presne jak to citim ja, ohledne Octavaria, az na pisen Octavarium nemam potrebu si to album znvou poslechnout, coz o ostatnich od DT rict nemuzu.
Third horseman: me ten zacatek pripada jako totalne vykradeny Shine... ne jen inspirace:)
Syki: Tam byla spojitost pouze v inspiraci v PF jako ve skupine;) Vim, ze se jedna o ruzna alba, neboj;)
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Vložit diskusní příspěvek