INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Aspon ze pochopil, ze warpaint uz nie je in..
on s tim warpaintem neni tak poznat...
david "satyr" hasselhoff
skoro jako z nemesis divina s tim orlem
uhhh :o))) toho si dam nad postel
http://www.arachnoboards.com/ab/attachment.php?attachmentid=37474&stc=1
:D
http://pmi.oldschool.cz/pics/recursion.gif
MP si delá kozy?:-))))) teda ty Pameliny tu jeste chybely:-)))
Co hnětá. On to dokonce vaří !!
Ale furt jsi nám Loužo neřek, jestli ten novej David dostatečně hnětá! Už teď je sice jasný, že si ho jdu koupit, ale přesto bych to rád věděl...
A jsem zklamán, že tu recenzi nepsal Pan Jogurt - byla by určitě mnohem víc.........důvěryhodná!
jo Louža píše o maidenech recenze tak to musí vědět
Správná připomínka. Přesně tohle říkal Dalas, když ten článek zveřejňoval. Nechce se mi ale věřit, že nevíte jak se jmenuje zpěvák Maidnů...rychle si nastudujete biografii. šup.
jo ale mas tam Louzo chybu, nebo je to naschval? Pises ze David napodobuje zpevaka Ironu Paula Dickinsona. Tak nevim esli myslis Paula DiAnna nebo Bruce Dickinsona :-) kazdopadne uz jen to ze Davida vubec k jednomu z techto dvou prirovnavas znamena, ze ma deska poradnej tah na branu!!!
Skvělá rece(n)se, kterou bohužel Louža trochu pokazil "vysvětlujícím" závěrem. Ale fakt jsem se zasmál ! A zavzpomínal na : Hugačagahugačaga...I can´t stop this feeling...:)
Hlavne bacha
.... na to co rikate ! Me - jako pravoleveho konzervativniho anarchistu - se velmi dotykaji nejapne vtipky o Dejwydowy Hajzlhoufowy. Mam k nemu velmi vrely vztahy jiz od doby, kdy jsem jeste za komancu pravidelne sledoval na rakouske tv ORF serial Knajp Rajrd. Sice jsem tomu howno rozumnel, ale bylo to boziii !
A jeho nejvetsi hudebni pocin - veledilo, ktere povzneslo ustrnuly hudebni prumysl opet do bozskych vysin - Hooked on the feelin' - si dodnes pravidelne poustim na sve hi-fi soustave s pozlacenymi kabely.
Veskere podle zivly, ktere se snazi milovaneho Dejwa zneuctit, jsou pouze zakrsle ztracene zakomplexovane existence, ktere nejsou vysoke ani 180cm natoz Dejwowych 195cm a maji panicky neochlupeny hrudnik.
Hanba vam, holohrudnici!
Wow! Nikoli baby! Můžu tě ujistit, že level mojí duševní ballance se za ten time ani moc nechanchnul...ajn cvaj draj jedééémmm...
Louzo ses si jisty ze to na tobe nezanechalo nejake ,alespon malee,naasledky?? Poslech tohoto materiaalu je podle me krajne nebezpecnyy.
docela srandovni recenze :-)
2 pocitac: :-DDD LOL!
O obrovskem rozhledu pane recenzenta hovori vse veta
,že jsem sáhnul po albu cover verzí známých amerických písní. Zjistil sem to až v půli alba ....'
:-)))
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Vložit diskusní příspěvek