MÚR - Múr
Pětice mladíků, co na obalu alba vypadá jako chlapecká kapela z devadesátek, vybublala z islandského podzemí s pozoruhodně vyspělým materiálem. „Múr“ se pohybuje někde na pomezí progresivního metalu, doomu a post-metalu. Výborné album.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
co se divite - cr je na prvnim miste v konzumaci pyvek, takze se tu debilnimu bygbytu dari
Hmm
Tak proti pořádnýmu bigbítu nic nemám, ale proti sračce rozhodně ANO! Zvlášť pokud se jedná o ten druh exkrementu, na nějž nezabere živočišný uhlí ani sušený borůvky:) A to je prosím pěkně podle mýho případ právě "kapely" HARLEJ. Tahle cháska a všichni jejich soudruzi (alkehol atd....) je pěkně vypečená banda, možná dokonce ta nejvypečenější, protože asi sází na to, že posluchač, jenž se nějakým nedopatřením způsobeným nejspíš blíže neurčenou kosmickou deformací dostane k jejich nahrávce (nedej buddho na koncert) má už tak naváto, že by kalil i na Jožku Černýho kvílejícího duet s odulým vodnatým Matuškou. Nicméně jim to asi vychází, takže ač krajně nerad - smekám!!!
Yossariane, ty sa už radšej k ničomu nepriznávaj.:o))
tak k tomu se dobrovolne priznam :-)
Nerozumiete dobrej hudbe....:D
fakt? jestli jo tak nevim kdo z toho srovnani odejde vice urazen.. :-)) ale jo asi ti Beatlesaci...
Ve SPARKU prý srovnávali nové HARLEJ s BEATLES..?!?! I vzývám kdokoli krom Agro, aby se vyjádřil.
Pozerám, že v Bukovyne sa už chystajú na titulnú story nového čísla Sparku.:o)
szaujmafve
Se ti vole borcy zdarec jako hovado! se vole vo co tadi zase de? vole vo hovno to je jasní jako flaška vořechovki vi sy jako toto nehodláte dát pokoj a stále budete pomlouvat dobrí kapeli? co? chlapy diť to je jak říká matouš už hodně trapoušskí co tadi stále předvádýte pořád tadi budete vichvalovat ti vaše namystrovaní kapelki a vo pořádnej bygbýt si budete utýrat ti vaše zamyndrákovaní komplexi se je my to úplně jasný že sy potřebuje dokazovat jacý ste borcové a tak totok jako dost podobně anebo jiná vole ale chtělo bi to u toho taki trošku přemejšlet je potřeba se na to dývat jak řýká matouš z různejch uhlopřýček pohledu vono jako je dost jasní že vony ti Harlej se nesnažej dělat nějakí namistrovaní vihrávki se vole vo tom se asi všichny shodnem že jo no ale vono je totyž že jako gdiž hodně posloucháš takoví ti uměleckí bygbýti jako najtviš a podobní supr borce tak dost jako se do toho dostaneš jako seš unešenj z různejch těch zvukovejch vodchitávek co tam majý no ale pak je jasní že sy pak rád pustýš takoví ti jak říká matouš neumětelskí bygbtýti jako hodně vod podlahi a pak sou jako harlejové jako dost supr chlapy to chce to hodně i střýdat jako nejdřýv takoví ti supr zahraní pecki no a pak tadi ti vod podlahi a pak tě ten bygbýt nevomrzí se vole chlapy todle máme v bukovyně jako dost viskoušení a vono to chce se do toho dostat a pak to bude fakt bomba chlapy!
Tohle je psychedelická bestie, která je mnohem dusnější než cokoliv z minulosti. A jde vám po krku. Pomalu, ale pevně a vytrvale. Aneb opravdu šťavnatá porce halucinogenního, technického a lehce bizarního disso death metalu.
Je to vskutku těžký poslech. Přesně takový, jaký u takto pojaté nahrávky má být. Zvuk se opravdu povedl. Je těžký, má tlak a výrazně se podílí na faktu, že vám deska nedá nic zadarmo. Pakliže jí dáte šanci, odměna v podobě jedinečné žánrovky se dostaví.
Jen málokdy tak dokonale jméno kapely přiléhá jak na styl, tak na zvuk. Amák vyrobil naprosto tučný bažinatý sound, který skvěle funguje s hudbou i vokálem rozkročeným mezi skřehotavou black metalovou polohu a čistý zpěv trochu evokující například Načevu.
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Vložit diskusní příspěvek