Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak posledné, čo potrebujem cítiť, sú jeho nebohé gule. :)
Vy to prostě necítíte, diskanti.
:)))
srackou?
videl jsem uz driv, je tam super jako ostatne vsude. Zadna poza, rocker kazdym coulem. Skrz tenhle typ lidi se stal rocknroll tim, cim je:)
videl jsem uz driv, je tam super jako ostatne vsude. Zadna poza, rocker kazdym coulem. Skrz tenhle typ lidi se stal rocknroll tim, cim je:)
trošku nervózny, ale fakt v pohode :o)
taky mi pripada v pohode
OK, z mýho pohledu byl Steele od přírody to, na co si 99% rockové scény musí pracně hrát :o)
No veď mal, ale to je asi tak všetko. :)
Ať si šuká koho chce, pro mě to byl prostě typ chlapa, co měl koule. Ostatní si na to můžou hrát, Peter je měl :o)
Sarkastický typ ľudí, čo na to majú, čo im akurát liezli podnapité gotické opice do tourbusu fakt nebrať. :)
ozzy: pro mě naopak, miluju tenhle sarkastickej typ lidí, co na to maj.
Brutálne nesympatický.
Peterova mimika zabíjí, hodný kluk od maminky říznutý amorálním dobytkem.
vyborne :))
Fuj.
http://www.youtube.com/watch?v=UPDD19l_xWE&feature=related
paráda :o)))))
Stop offtopic, start On topic!
Stop AIDS.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Vložit diskusní příspěvek