OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ti kteří nemohou Hypocrisy přijít po stejnojmené desce z r.1999(mimochodem jedno ze tří nej alb od Hypo) na jméno,vyberte si už.Jsou Hypocrisy dneska kopírka starých alb,nebo "Painovatí"?Hateři píšou obojí najednou,ale to se prostě neslučuje:) :-P
Hmm, tak já jsem naprosto jiného názoru. Po znovuzorzení Hypocrisy (1999+) je to o ničem.
Nejlepšími deskami pro mě zůstanou první dvě s Caligulou u mikrofonu (Penetralia - 1992 a Osculum Oscenum - 1993)...
vsetko je tak ako ma byt,mne to vyhovuje takto len by sa mal fakt viac venovat jednej kapele.
Hypocrisy je stale lepsie ako mnoho inych kapiel ktore ziju z jedneho albumu.
aargh: To bol len napad.. mne by to napriklad vyhovovalo tak.. Bo paci sa mi aj Hypocrisy styl aj Pain tancovacky, aj Abyss rubanice len sa mi nepaci tych 60% omacky na albumoch vsetkych troch menovanych..
Neřekl bych, že smíchání jeho projektů do jednoho by byl dobrý nápad. Už takhle dost posluchačů nadává, že se mezi klasickou tvorbu ve stylu starších Hypocrisy míchají hypermelodické věci ala Pain. Viz např. komentáře na http://www.metal-archives.com
Jasně, takhle akorát rozmělňuje svou kreativitu a jediní, kdo jsou na tom škodní, jsou kupující. Ještě, že my na kolejích ... :-) Ne, tohle CD jsem si ale koupil.
Skoda, ze Tagtgren namiesto troch kapiel nerobi len pre jednu a najlepsie hitovky z kazdeho stylu neda na jeden album.. Usetril by ludi tej omacky a bolo by to zaujimavejsie :)
:-)
casty syndrom albumov Hypocrisy..
První čtyři písničky jsou bomba, každá má v sobě něco zajímavého a jen tak se neoposlouchají. Druhá půlka už není tak silná, ale pořád to je hodně nadprůměr.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.
Vložit diskusní příspěvek