Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
a bump:) musi se to drzet nahore...
No paráda; konečně recenze, po jejímž přečtení si říkám : Himmel, to si musim poslechnout! Dobrá emo práce, Noisíku !
a kdo uz slysel napul-hotovej novej song od jairus? nikdo? opravdu ne? ... nooo, jeden by se i nasel *slastne vrci blahem a pritom zveda ruku*:)))
Noisy: a co bych tam jako psal?? "Noisy má pravdu" :) není co dodat.
na ja ... nu, zneužil jsem červeného teleufounu do nejvyššího vedení MP, tak dozajista pan Dalas napraví mou roztržitost (předem velice děkuji) ... :-) ... jinčí bych se nerad budil uprostřed nocí s křikem:"Co jsem to jen udělal!!!!!!!" ... :-)
RIP: a já čekal že přispěješ druhým pohledem
Viteq: tos po.... (s tím hodnocením) :-) to už ti nikdo neodpáře, že potápíš takový super skupiny :-)
jejka, jsem posr.. hodnocení. Má to být 9/10 ... nejde to třeba nějako napravit? :-)
parádní emo recka No(i)sy ... :-)
. ... a dokonce jeden vtipnej příspěvek .. :-)
Jééé, to je tak pěkná recenze, že to chci hned slyšet!!!
Skvěle jsi to napsal, nezvládl bych to lépe a není k tomu co dodat.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Vložit diskusní příspěvek