Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
a bump:) musi se to drzet nahore...
No paráda; konečně recenze, po jejímž přečtení si říkám : Himmel, to si musim poslechnout! Dobrá emo práce, Noisíku !
a kdo uz slysel napul-hotovej novej song od jairus? nikdo? opravdu ne? ... nooo, jeden by se i nasel *slastne vrci blahem a pritom zveda ruku*:)))
Noisy: a co bych tam jako psal?? "Noisy má pravdu" :) není co dodat.
na ja ... nu, zneužil jsem červeného teleufounu do nejvyššího vedení MP, tak dozajista pan Dalas napraví mou roztržitost (předem velice děkuji) ... :-) ... jinčí bych se nerad budil uprostřed nocí s křikem:"Co jsem to jen udělal!!!!!!!" ... :-)
RIP: a já čekal že přispěješ druhým pohledem
Viteq: tos po.... (s tím hodnocením) :-) to už ti nikdo neodpáře, že potápíš takový super skupiny :-)
jejka, jsem posr.. hodnocení. Má to být 9/10 ... nejde to třeba nějako napravit? :-)
parádní emo recka No(i)sy ... :-)
. ... a dokonce jeden vtipnej příspěvek .. :-)
Jééé, to je tak pěkná recenze, že to chci hned slyšet!!!
Skvěle jsi to napsal, nezvládl bych to lépe a není k tomu co dodat.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Vložit diskusní příspěvek