Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
:-) spestri spestri
- rozmýšlí zda recenzí na "Under The Sign Of The Black Mark" (87) nebo "Blood, Fire, Death" (88) nezpestřit jeden z četných žánrových seriálů.
Jak napsal Allegor - kdo ví, jak to vůbec bylo... Zbytečná diskuze
keď vieš, že "blood on ice" bol nahrávaný v rokoch 1988 a 1989, tak určite tiež vieš, že celá nahrávka bola poriadne prekopaná v roku 1995, štyri roky po vydaní twilight...
Koscj ty si aky lamak... pises tam ze na blood on ice sa pokusal vratit ku twilightu... PROBLEM je v tom ze blood on ice bol napisany pred TWILIGHT :D
chlape pěkně to píšeš ... nechceš se zaregistrovat a házat tohle do hodnocení alba + přidělit číselné hodnocení desky? (klik na čtenáři) ... tady to zapadne a to by byla škoda
Krásné album, hoši z Manowar, poslouchejte. Ale to vám pýcha asi nedovolí. Quorthon hrál to, co cítil. Jako mladý puberťák cítil touhu po temné revoluci, destrukci celého světa, nástupu chaosu a pekla...tak o tom hrál, ačkoliv způsobem spíše úsměvným, nicméně šlo mu to od srdce. Za pár let z tohoto období vyrostl a dal se na podstratně oduševnělejší práci v podobě Blod fire death. Nádherné album, ovšem jenom most klenoucí se mezi tím upřímně řečeno ne moc kvalitním blackem a překrásnými hymny alb Hamerheart a Twilight of the gods. Blood od Ice je zase trochu jinde. Autor tady vytváří vlastní příběh, vlastná zápletku, prostě kompletní dílo. Zatímco na dvou vrcholných seskách popisuje vikingskou mytologii, tady tvoří vlastní svět. Album podle toho vypadá. Vnímám ho jako takový obraz Quorthonova ideálního světa z doby nahrání alba, a nevěřím, že materiál pochází někdy z roku 88, víme jak Quorthon rád kecal nesmysly a nejspíš se kochal tím, jak mu to velká část posluchačů žere i s navijákem. Blood on Ice je ze všech Bathoryovských alb nejromantičtější a v jistém slova smyslu i nejhlubší. Cítím v tom spoustu magie, fantazie, nadpřirozena. Tady je zkrátka vše dovoleno a Quorthon také dal tomuto albu něžnou a okouzlující duši, takovou, jakou ta "vikongská" alba nemají, nemohou mít. Ačkoliv nedám dopustit na Twilight..., pokaždé mě znovu dostane Hammerheart a zase trochu jiným způsobem zůstávám konsternován z Nordlandů, tak tohle album u mě stojí také na úrovni ostatních eposů od Bathory, snad jen Twilight... má vyhrazen trůn nejvyšší. Zkrátka a dobře, když se řekne "dělat hudbu od srdce", představím si přesně Blood on ice od Bathory.
a co tak The Lake? to je ucebnica,ako ma vyzerat bridge a refren.
Moje najobľúbenejšie CD od Bathory. Najlepšie skladby sú The Woodwoman, The Stallion a Man of Iron.
Proto mám taky nick V.Silver
tak to stryco uz hodnu chvilu meskas...
hovorit striebro, mlcat ZLATO...
Nepříjemný chuj: beztak jsi Schwull
skusil si...
tento album spolu s celou tvorbou therionu, haggardu, atd posunul metal hlbsie do temneho, hlbokeho otvoru pachnuceho po rybach (niekorym po kuracine) v tvare motylieho tela s 2 sunkovymi kridlami
co je na tom DVD? 10x one rode to asa bay a to video z promotion ku hammerheart?
Chtěl jsem si koupit taky originálku, ale vždycky, když jsem si to objednal, po 3 týdnech mi napsali omluvný dopis, že se jim to nepovedlo. Takhle to šlo s Nordlandama I. a II., Twilightem, Blood On Ice a dokonce i s tou 3 CD, DVD + kniha kompilací v době, kdy to na netu bylo asi 2 měsíce. Prostě jsem smolař :))
kupil som original cd, samozrejme intro s blood on ice jeden track,kupil som hammerheart, tam song to hail up high spojeny s home of once brave, kupil som twilight of the gods, tam tiez dva ani neviem uz ktore songy zase spojene v jeden. dakto ma stastie...
Nemůžu než naprosto souhlasit s Mildou, tohle album je skvost a u Man Of Iron jsem se donutil poprvé chytnou barréčka, abych si to mohl zahrát. Pro mě 11/10.
1996
ty brdo ale to bezi ten cas, pametam na ten den, ked ten album vysiel, utekal som do obchodu CDE Music u nas v bystrici a kupil som si ho na kazete za 230 Sk, uff krasne to casy
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Vložit diskusní příspěvek