THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Segal je bůh! Hned si to musím poslechnout..
Ne, Fernete, k týhle desce sem se dostal spíš omylem a přišlo mi to jako dostatečně extravagantní téma na recenzi, takže jsem se jí hned chopil. Něco málo z blues a jazzu znám, takže můžu zhruba porovnávat, jinak ale zůstávám metalista plechem pobitý a traverzou v rozkroku vyztužený.
Příspěvek kolem Van Damma je fakt ubohost...
Louža nějak měkne, už se těším na jeho recenzi na Shakiru a Céline Dion
tak sem slysel par pisnicek a za svymi nazory si stojim, je to fakt priserny.
treba takova Dance je totalni vodrhovacka, kdyz sem to slysel podruhy tak sem to znal nazpamet a uz to zacinalo bejt silne otravny. a segaluv zpev? uknouranej, bez zadny zmeny, nevyraznej, proste jako vsichni zpivajici herci.
2 morbo: dobra pripominka, takhle me to nenapadlo. no nic, du si to poslechnout at vic o cem tady placam ty blbosti.
Braindead : Jestli ano, měl bys ho urychleně začít hrát.
Braindead: Máš pocit, že grindcore činí lidi menšími hovady?
Braindead: Seagala herce nenávidím, jeho ksicht je mi protivnej, ale jeho hudba mě i přes tuto předpojatost překvapivě oslovila, viz můj druhý pohled u recenze, takže si o něm říkej cokoli, já ti to klidně i odsouhlasím, ale tuhle desku si rád poslechnu znovu a znovu
nebrec. segal je hovado a hovadem zustane i kdyby hral grindcore
Braindead: to bylo dost ubohý, teď nemyslím tohle album, protože to se mi překvapivě líbí, myslím tvůj příspěvek
jasne ze slysel. a slyseli ste uz novinku od jean claude van damma? je to super gay reagge/hip-hop s nazvem I have tumour on my penis
Jiste mrtvejmozek posloucha 1 000 alb mesicne.
A slyšel jsi ho?
dalsi teploussky album pro teply teplomety.
uz me to nebavi zapichni me ...
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Vložit diskusní příspěvek