Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Co se týče image, tak SUNSHINE se od 90% metalovych kapel liší v tom , že zkrátka vypadaj DOBŘE a COOL!
Ad buzi-image: Taky mě napadlo to samé, co dreckuse:-) Možná, že je to i víc, než 80%:-)
Fotografie? Díky za pochvalu. Soukromé lekce neberu. Ono to zas není tak těžké, jak jsem si původně myslel. Stačí ten přístroj správně nastavit a doufat, že bude dost světla, což je v Roxy skoro pokaždé.:-)
dreck: postupne dalase zasvecuji do tajemstvi svetla a stinu, problematiky clony, expozice, zaverky, rychle pravacky... a ono to casem pude.
asi mám úplně jinou představu o "buzi-image" (stačí se podívat na fotky 80% ostatních kapel, co tu jsou recenzovaný...)
dalas: jak jsem ti myslim zrovna ve ctvrtek rikal ze mas lepsi fotky, tak tyhle to jenom potvrzujou, sis vzal nejaky soukromy lekce? ;)
nicméně na Dalase a Strye působí .. nu je to v tom článku ... "sexy" :)
To Crust: taky ve mě vzbuzují mírně řečeno nevolnost a odpor:-)
nevim,me je z vlny kapel,jejiz clenove vystavuji na odiv tu svou buzi-image (Velvet Revolver,Placebo,Sunshine + cca milion dalsich skupin) ponekud blivno...
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Vložit diskusní příspěvek