Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
2 jeremy: ty dve skladby urcite nehrali. ad kytara, ja jsem cekal, ze bude Mille hrat na nove propagaovanou EFR Bastard Vee, ale asi vsadil na jistotu.
mimochodem nehrali ani nic z "Cause for Conflict" a treba takovou "Phobia" bych klidne ozelel a mohli zahrat cokoli z "Endoramy", na rozdil od nekterych beru na vedomi, ze KREATOR nedelaji tracklist koncertu jen kvuli me :-)
presne tak
je to v podstate tragedie nechat se ovlivnit tzv. "fans" pri vyberu pisni a v pripade Kreator i celeho stylu.
hmm z Endoramy neni jediná písnička - škoda že neudělaj nějaký menší koncertík někde v klubu s podtitulem "Für alle retardierte/thrash fans Eintritt verboten" - tam by to zahrát mohli
To je fakt zajimavy, jak nekkdo dokaze pokladat Ventorovu neschopnost bez chyb zahrat i zazpivat Riot of Violence za pozitivum!!! (nemluve o jeho neschopnosti vubec poradne bubnovat...
...a este pre vsetkych rypalov ktori sa velmi vyznaju v nastrojoch. oprava Mille samozrejme hra na Jackson King V a nie Flying V(to je Gibson a Epiphon).Dodatocne sa ospravedlnujem
2kuolema
vychadzal som z playlistu ktory som mal priamo z akcie...ale teraz si ma zneistil a teraz fakt neviem ci tam tieto dva songy zazneli:-)
potvrzuji vyse uvedene, akorat "when the sun burns red" a "love us or hate us" jsem jaksi nepostrehl, byt bych si pral, aby zaznely :-)
pokud jde o zacatek, ten byl presne podle planu, v klubu visel rozpis casu kapel, vcetne otevreni dveri v 19:00, HATESPHERE zacali v 19:30.
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Vložit diskusní příspěvek